SLOKA 66-67
sakṛd iṣṭvādi-puruṣaṁ
puruṣo yāti sāmyatām
saṁvatsaraṁ kiñcid ūnaṁ
dityā yad dharir arcitaḥ
sajūr indreṇa pañcāśad
devās te maruto ’bhavan
vyapohya mātṛ-doṣaṁ te
hariṇā soma-pāḥ kṛtāḥ
sakṛt—jednou; iṣṭvā—uctívající; ādi-puruṣam—původní osobu; puruṣaḥ—člověk; yāti—jde; sāmyatām—mající stejné tělesné rysy jako Pán; saṁvatsaram—rok; kiñcit ūnam—o něco méně než; dityā—Diti; yat—protože; hariḥ—Pán Hari; arcitaḥ—byl uctíván; sajūḥ—s; indreṇa—Indrou; pañcāśat—padesát; devāḥ—polobozi; te—oni; marutaḥ—Marutové; abhavan—stali se; vyapohya—odstraňující; mātṛ-doṣam—chybu své matky; te—oni; hariṇā—Pánem Harim; soma-pāḥ—těmi, kdo pijí soma-rasu; kṛtāḥ—byli učiněni.
Když člověk byť jen jednou uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, původní osobu, dostane se do duchovního světa a bude mít stejné tělesné rysy jako Viṣṇu. Diti dodržovala velký slib a uctívala Pána Viṣṇua téměř celý jeden rok. Díky takové síle duchovního života se narodilo čtyřicet devět Marutů. Co je tedy úžasného na tom, že i když se Marutové narodili z lůna Diti, milostí Nejvyššího Pána se vyrovnali polobohům?