SLOKA 74
ārādhanaṁ bhagavata
īhamānā nirāśiṣaḥ
ye tu necchanty api paraṁ
te svārtha-kuśalāḥ smṛtāḥ
ārādhanam—uctívání; bhagavataḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; īhamānāḥ—zajímající se o; nirāśiṣaḥ—bez hmotných tužeb; ye—ti, kdo; tu—vskutku; na icchanti—nepřejí si; api—dokonce; param—osvobození; te—oni; sva-artha—ve svém vlastním zájmu; kuśalāḥ—zkušené; smṛtāḥ—jsou považováni za.
Přestože ti, kdo se zajímají pouze o uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, nechtějí od Pána nic hmotného — a dokonce ani osvobození — Pán Kṛṣṇa plní všechny jejich touhy.
Když Dhruva Mahārāja spatřil Pána Viṣṇua, nechtěl od Něho přijmout žádné požehnání, protože byl pohledem na Něho dokonale uspokojen. Pán je ale tak laskavý, že ho povýšil na Dhruvaloku, nejlepší planetu ve vesmíru, jelikož na počátku si Dhruva Mahārāja přál mít království větší než jeho otec. Śāstra proto říká:
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
“Člověk, který má větší inteligenci — ať už nemá žádnou hmotnou touhu, je plný hmotných tužeb nebo touží po osvobození — musí všemi prostředky uctívat svrchovaný celek, Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10) Člověk se má plně zaměstnat oddanou službou. Pak i když po ničem netouží, pouhé uctívání Pána mu může zajistit splnění všech tužeb, které dříve měl. Skutečný oddaný netouží ani po osvobození (anyābhilāṣitā-śūnyam). Pán však splní jeho touhu tím, že mu udělí bohatství, které nikdy nepodlehne zkáze. Bohatství karmīho podléhá zániku, ale bohatství oddaného nikdy. S tím, jak oddaný zvětšuje svou oddanou službu Pánu, je čím dál bohatší.