SLOKA 75
ārādhyātma-pradaṁ devaṁ
svātmānaṁ jagad-īśvaram
ko vṛṇīta guṇa-sparśaṁ
budhaḥ syān narake ’pi yat
ārādhya—po uctívání; ātma-pradam—který dává Sebe; devam—Pána; sva-ātmānam—nejdražšího; jagat-īśvaram—Pána vesmíru; kaḥ—co; vṛṇīta—zvolil by; guṇa-sparśam—hmotné štěstí; budhaḥ—inteligentní člověk; syāt—je; narake—v pekle; api—dokonce; yat—které.
Konečným cílem všech tužeb je stát se služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Slouží-li inteligentní člověk nejdražšímu Pánu, který dává Svým oddaným Sám Sebe, jak by mohl toužit po hmotném štěstí, které lze získat i v pekle?
Inteligentní člověk se nikdy nebude chtít stát oddaným proto, aby dosáhl hmotného štěstí. To je test oddaného. Śrī Caitanya Mahāprabhu učí:
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi
“Ó všemocný Pane! Nechci hromadit bohatství, nechci si užívat krásných žen a nechci mít ani mnoho stoupenců. Toužím jen po bezpříčinné oddané službě Tobě zrození za zrozením.” Čistý oddaný nikdy nežádá Pána o hmotné štěstí v podobě bohatství, stoupenců, vhodné manželky, a dokonce ani mukti. Pán ovšem slibuje: yoga-kṣemaṁ vahāmy aham—“Sám od Sebe mu přináším vše, co potřebuje k tomu, aby Mi mohl sloužit.”