SLOKA 5
yathā tvaṁ kṛpayā bhūtyā
tejasā mahimaujasā
juṣṭa īśa guṇaiḥ sarvais
tato ’si bhagavān prabhuḥ
yathā—jako; tvam—Ty; kṛpayā—milostí; bhūtyā—bohatstvím; tejasā—mocí; mahima-ojasā—slávou a silou; juṣṭaḥ—oplývající; īśa—ó můj Pane; guṇaiḥ—transcendentálními vlastnostmi; sarvaiḥ—všemi; tataḥ — proto; asi—jsi; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; prabhuḥ—Pán.
Ó můj Pane, jelikož oplýváš bezpříčinnou milostí, veškerým bohatstvím, veškerou mocí a veškerou slávou, silou a transcendentálními vlastnostmi, jsi Nejvyšší Osobností Božství, Pánem všech.
Slova tato 'si bhagavān prabhuḥ zde znamenají: “Proto jsi Nejvyšší Osobností Božství, Pánem všech.” Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v plné míře oplývá všemi šesti vznešenými vlastnostmi a navíc je nesmírně laskavý ke Svému oddanému. I když je úplný Sám v Sobě, chce, aby se Mu všechny živé bytosti odevzdaly, a mohly Mu tak sloužit. To Ho uspokojuje. Třebaže je úplný Sám v Sobě, těší Ho, když Mu Jeho oddaný s oddaností obětuje lístek, květinu, ovoce či vodu (patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam). Někdy Pán — jako dítě matky Yaśody — žádá Svého oddaného o jídlo, jako kdyby měl velký hlad. Někdy říká Svému oddanému ve snu, že Jeho chrám a zahrada jsou už velice staré a zanedbané a že se v nich necítí příliš dobře, a požádá ho tak, aby je opravil a zvelebil. Někdy je zahrabaný v zemi a žádá Svého oddaného, aby Ho vysvobodil, jako kdyby se nedokázal dostat ven Sám. Někdy Svého oddaného žádá, aby kázal Jeho slávu po celém světě, i když On jediný je plně schopen zhostit se tohoto úkolu. Přestože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá veškerým majetkem a je soběstačný, spoléhá se na Své oddané. Vztah Pána a Jeho oddaných je tedy nesmírně důvěrný. Jedině oddaný dokáže vnímat, jak se Pán ve vykonání určité činnosti spoléhá na Svého oddaného, přestože je úplný Sám v Sobě. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (11.33), kde Pán říká Arjunovi: nimitta-mātraṁ bhava savyasācin — “Ó Arjuno, buď pouze nástrojem v boji.” Pán Kṛṣṇa mohl zvítězit v bitvě na Kurukṣetře Sám, ale přesto podnítil Svého oddaného Arjunu, aby bojoval a stal se příčinou vítězství. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl také všechny schopnosti potřebné pro rozšíření Svého jména a poselství po celém světě, ale přesto se ve vykonání tohoto úkolu spolehl na Svého oddaného. Nejdůležitějším aspektem soběstačnosti Nejvyššího Pána — s ohledem na všechny tyto skutečnosti — je to, že se spoléhá na Své oddané. To se nazývá Jeho bezpříčinná milost. Oddaný, který prostřednictvím realizace vnímá tuto bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství, dokáže pochopit postavení pána a služebníka.