SLOKA 17
tais tāny aghāni pūyante
tapo-dāna-vratādibhiḥ
nādharmajaṁ tad-dhṛdayaṁ
tad apīśāṅghri-sevayā
taiḥ—těmi; tāni—ty všechny; aghāni—hříšné činnosti a jejich výsledky; pūyante—jsou zničeny; tapaḥ—askeze; dāna—dobročinnost; vrata-ādibhiḥ—sliby a dalšími takovými činnostmi; na—ne; adharma-jam—vytvořené bezbožnými činy; tat—toho; hṛdayam—srdce; tat—to; api—také; īśa-aṅghri—lotosovým nohám Pána; sevayā—službou.
Askezí, dobročinností, sliby a dalšími podobnými metodami může člověk neutralizovat reakce za hříšný život, ale tyto zbožné činnosti nemohou vykořenit hmotné touhy z jeho srdce. Kdo však slouží lotosovým nohám Osobnosti Božství, je od všech takových nečistot okamžitě oproštěn.
Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.42) uvádí: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca — oddaná služba je tak mocná, že ten, kdo ji vykonává, je okamžitě osvobozen od všech hříšných tužeb. Všechny touhy v tomto hmotném světě jsou hříšné, protože hmotná touha znamená smyslový požitek, se kterým se vždy pojí více či méně hříšné jednání. Čistá bhakti je však anyābhilāṣitā-śūnya — prostá hmotných tužeb, jež jsou výsledkem karmy a jñāny. Kdo vykonává oddanou službu, nemá již žádné hmotné touhy, a to znamená, že překonal hříšný život. S hmotnými touhami je třeba zcela skoncovat. Jinak dojde k tomu, že i když se člověk prostřednictvím askeze a dobročinnosti načas osvobodí od hříchu, stejné touhy se objeví znovu, protože jeho srdce je nečisté. Bude proto opět jednat hříšně a trpět.