SLOKA 24-25
ajāmilo ’py athākarṇya
dūtānāṁ yama-kṛṣṇayoḥ
dharmaṁ bhāgavataṁ śuddhaṁ
trai-vedyaṁ ca guṇāśrayam
bhaktimān bhagavaty āśu
māhātmya-śravaṇād dhareḥ
anutāpo mahān āsīt
smarato ’śubham ātmanaḥ
ajāmilaḥ—Ajāmila; api—také; atha—poté; ākarṇya—když vyslechl; dūtānām—služebníků; yama-kṛṣṇayoḥ—Yamarāje a Pána Kṛṣṇy; dharmam—skutečné náboženské zásady; bhāgavatam—jak je popisuje Śrīmad-Bhāgavatam neboli týkající se vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství; śuddham—čisté; trai-vedyam—uvedené ve třech Vedách; ca—také; guṇa-āśrayam—hmotné náboženství, pod vlivem kvalit hmotné přírody; bhakti-mān—čistý oddaný (očištěný od kvalit hmotné přírody); bhagavati—Nejvyšší Osobnosti Božství; āśu—okamžitě; māhātmya—velebení jména, slávy atd.; śravaṇāt—díky vyslechnutí; hareḥ — Pána Hariho; anutāpaḥ—lítost; mahān—veliká; āsīt—byla; smarataḥ—když vzpomínal; aśubham—všechny neslavné činnosti; ātmanaḥ—které sám vykonal.
Po vyslechnutí rozhovoru mezi Yamadūty a Viṣṇudūty Ajāmila pochopil náboženské zásady, které působí pod vládou tří kvalit hmotné přírody a jsou uvedeny ve třech Vedách. Pochopil i transcendentální náboženské zásady, které jsou nad kvalitami hmotné přírody a týkají se vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství. Vyslechl také velebení jména, slávy, vlastností a zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se stal dokonale čistým oddaným. Vzpomněl si tehdy na své minulé hříšné činnosti a velice jich litoval.
V Bhagavad-gītě (2.45) řekl Pán Kṛṣṇa Arjunovi:
traiguṇya-viṣayā vedā
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān
“Vedy převážně pojednávají o třech kvalitách hmotné přírody. Povznes se nad tyto kvality, ó Arjuno; buď jim transcendentální. Osvoboď se od všech dualit a veškeré úzkosti co se týče zisku a bezpečí a spočívej v Nejvyšším Já.” Védské principy nepochybně určují postupný proces pro dosažení duchovní úrovně, ale bude-li člověk lpět stále jen na těchto principech, nemůže začít žít duchovním životem. Kṛṣṇa proto radil Arjunovi vykonávat oddanou službu, což je proces transcendentálního náboženství. Transcendentální úroveň oddané služby potvrzuje rovněž Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6). Sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje. Bhakti, oddaná služba, je paro dharmaḥ, transcendentální dharma; není to hmotná dharma. Lidé si obvykle myslí, že náboženství se je třeba věnovat pro nějaký hmotný zisk. To může vyhovovat těm, kdo mají zájem o hmotný život, ale kdo má zájem o duchovní život, má být připoután k paro dharmě, náboženským zásadám, jejichž prostřednictvím se člověk stane oddaným Nejvyššího Pána (yato bhaktir adhokṣaje). Náboženství Bhāgavata učí, že Pán a živá bytost jsou věčně spojeni vzájemným vztahem a že povinností živé bytosti je odevzdat se Pánu. Ten, kdo dosáhne úrovně oddané služby, se zbaví všech překážek a bude zcela spokojený (ahaituky apratihatā yayātmā suprasīdati). Ajāmila byl pozdvižen na tuto úroveň, a proto začal bědovat nad svými minulými materialistickými činnostmi a velebit jméno, slávu, podobu a zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.