SLOKA 7
ayaṁ hi kṛta-nirveśo
janma-koṭy-aṁhasām api
yad vyājahāra vivaśo
nāma svasty-ayanaṁ hareḥ
ayam—tato osoba (Ajāmila); hi—vskutku; kṛta-nirveśaḥ—podstoupil všechny druhy odčinění; janma—zrození; koṭi—miliónů; aṁhasām—za hříšné činnosti; api—dokonce; yat—protože; vyājahāra—pronesl; vivaśaḥ—v bezmocném stavu; nāma—svaté jméno; svasti-ayanam—prostředek osvobození; hareḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství.
Ajāmila již odčinil všechny své hříšné činy, a to nejen hříchy spáchané v jednom životě, ale v miliónech životů, protože v bezmocném stavu volal svaté jméno Nārāyaṇa. I když ho nepronášel čistě, opakoval ho bez přestupků, a proto je nyní čistý a hoden vysvobození.
Yamadūtové brali v úvahu pouze Ajāmilův vnější stav. Jelikož byl Ajāmila po celý život nesmírně hříšný, mysleli si, že je třeba ho odvést k Yamarājovi, a nevěděli, že se od reakcí za všechny své hříchy oprostil. Viṣṇudūtové je tedy poučili, že se pronášením čtyř slabik jména Nārāyaṇa v době smrti zbavil všech hříšných reakcí. V této souvislosti cituje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura následující verše ze smṛti-śāstry:
nāmno hi yāvatī śaktiḥ
pāpa-nirharaṇe hareḥ
tāvat kartuṁ na śaknoti
pātakaṁ pātakī naraḥ
“Když hříšný člověk vysloví pouze jedno svaté jméno Hariho, může odstranit reakce za více hříchů, než dokáže spáchat.” (Bṛhad-viṣṇu Purāṇa)
avaśenāpi yan-nāmni
kīrtite sarva-pātakaiḥ
pumān vimucyate sadyaḥ
siṁha-trastair mṛgair iva
“Pronáší-li někdo svaté jméno Pána — byť v bezmocném stavu nebo aniž by si to přál — všechny reakce za jeho hříšný život zmizí, stejně jako se všechna malá zvířata strachy rozutečou, když zařve lev.” (Garuḍa Purāṇa)
sakṛd uccāritaṁ yena
harir ity akṣara-dvayam
baddha-parikaras tena
mokṣāya gamanaṁ prati
“Kdo jednou vysloví svaté jméno Pána, které sestává ze dvou slabik, ha-ri, má zajištěnou cestu k osvobození.” (Skanda Purāṇa)
To jsou některé z důvodů, proč Viṣṇudūtové nesouhlasili s tím, aby Yamadūtové odvedli Ajāmila na Yamarājův dvůr.