SLOKA 26
evaṁ vimṛśya sudhiyo bhagavaty anante
sarvātmanā vidadhate khalu bhāva-yogam
te me na daṇḍam arhanty atha yady amīṣāṁ
syāt pātakaṁ tad api hanty urugāya-vādaḥ
evam—takto; vimṛśya—zvažující; su-dhiyaḥ—ti, kdo mají mimořádnou inteligenci; bhagavati—Nejvyšší Osobnosti Božství; anante—Neomezenému; sarva-ātmanā—celým svým srdcem a duší; vidadhate—začnou praktikovat; khalu—vskutku; bhāva-yogam—proces oddané služby; te — ti; me—můj; na—ne; daṇḍam—trest; arhanti—zasluhují; atha—proto; yadi—jestliže; amīṣām—jich; syāt—je; pātakam—nějaká hříšná činnost; tat—tu; api—také; hanti—ničí; urugāya-vādaḥ—zpívání svatého jména Nejvyššího Pána.
Inteligentní lidé se proto po zvážení všech těchto skutečností rozhodnou vyřešit všechny problémy přijetím oddané služby v podobě zpívání svatého jména Pána, který sídlí v srdci každého a je studnicí všech příznivých vlastností. Na takové osoby se nevztahuje můj trest. Obvykle se nikdy nedopouštějí hříšných činností, ale pokud se někdy omylem nebo pod vlivem iluze nějakých dopustí, jsou ochráněni před hříšnými reakcemi, protože neustále zpívají Hare Kṛṣṇa mantru.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti cituje následující verš z modliteb Pána Brahmy (Bhāg. 10.14.29):
athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko 'pi ciraṁ vicinvan
Verš hovoří o tom, že ani velký znalec védských śāster si nemusí být vůbec vědom existence Nejvyššího Pána a Jeho jména, slávy, vlastností atd., zatímco ten, kdo se nějakým způsobem zaměstná oddanou službou a stane se tak čistým oddaným Pána, může pochopit postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, i když není velkým učencem. Yamarāja zde proto říká: evaṁ vimṛśya sudhiyo bhagavati — ti, kdo s láskou slouží Pánu, se stávají inteligentními, sudhiyaḥ, ale o znalci Ved, který nechápe Kṛṣṇovo jméno, slávu a zábavy, to nelze říci. Čistý oddaný je ten, jehož inteligence je čistá; je skutečně moudrý, protože se zaměstnává službou Pánu — ne aby tím zapůsobil na ostatní, ale s láskou, svou myslí, slovy a tělem. Neoddaní mohou předstírat, že se věnují náboženství, ale to není příliš účinné, neboť i když okázale navštěvují chrám nebo kostel, myslí přitom na něco jiného. Tito lidé zanedbávají svou náboženskou povinnost a podléhají Yamarājovu trestu. Avšak oddanému, který se kvůli svým dřívějším zvykům nechtěně či nahodile dopustí hříšných činů, bude odpuštěno. Taková je hodnota saṅkīrtanového hnutí.