SLOKA 32
astīti nāstīti ca vastu-niṣṭhayor
eka-sthayor bhinna-viruddha-dharmaṇoḥ
avekṣitaṁ kiñcana yoga-sāṅkhyayoḥ
samaṁ paraṁ hy anukūlaṁ bṛhat tat
asti—existuje; iti—takto; na—ne; asti—existuje; iti—takto; ca—a; vastu-niṣṭhayoḥ—hlásají poznání konečné příčiny; eka-sthayoḥ—s jediným námětem, jímž je prosazení Brahmanu; bhinna—projevující odlišné; viruddha-dharmaṇoḥ—a protichůdné charakteristiky; avekṣitam—vnímané; kiñcana—to něco, co; yoga-sāṅkhyayoḥ—mystické yogy a sāṅkhyové filozofie (analýzy chodu přírody); samam—totéž; param — transcendentální; hi—vskutku; anukūlam—sídlo; bṛhat tat—ta konečná příčina.
Existují dvě skupiny lidí — teisté a ateisté. Teisté, kteří uznávají Nadduši, nalézají duchovní příčinu prostřednictvím mystické yogy. Sāṅkhyita, který pouze analyzuje hmotné prvky, však dochází k neosobnímu závěru a neuznává svrchovanou příčinu — Bhagavāna, Paramātmu, či dokonce ani Brahman. Místo toho je zabraný do nepodstatných, vnějších činností hmotné přírody. Z konečného hlediska však obě skupiny dokazují Absolutní Pravdu, neboť i když předkládají protichůdná tvrzení, jejich cílem je tatáž konečná příčina. Obě spějí k témuž Nejvyššímu Brahmanu, Jemuž skládám uctivé poklony.
Na tomto sporu se podílejí dvě strany — jedni říkají, že Absolutní nemá podobu (nirākāra), a druzí říkají, že podobu má (sākāra). Slovo podoba je tedy oběma společné, přestože ji jedni uznávají (asti či astika), zatímco druzí se ji snaží popřít (nāsti či nāstika). Jelikož oddaný považuje slovo “podoba” (ākāra) za faktor společný pro obě strany, skládá podobě uctivé poklony, i když se druzí mohou i nadále přít, zda ji Absolutní má či nikoliv.
V tomto verši je velice důležité slovo yoga-sāṅkhyayoḥ. Yoga znamená bhakti-yoga, protože yogīni rovněž uznávají existenci všeprostupující Nejvyšší Duše a snaží se Ji vidět ve svých srdcích. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (12.13.1): dhānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Oddaný se snaží přijít do styku přímo s Nejvyšší Osobností Božství, zatímco yogī se snaží pomocí meditace nalézt Nadduši v srdci. Yoga tedy přímo i nepřímo znamená bhakti-yoga. Sāṅkhya ovšem znamená hmotné studium vesmíru pomocí spekulativního poznání, což je obecně známé jako jñāna-śāstra. Sāṅkhyité jsou připoutáni k neosobnímu Brahmanu, ale Absolutní Pravdu lze ve skutečnosti poznat třemi způsoby. Brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate — Absolutní Pravda je jedna, ale někteří Ji přijímají jako neosobní Brahman, jiní jako Nadduši existující všude a další jako Bhagavāna, Nejvyšší Osobnost Božství. Ústředním bodem je Absolutní Pravda.
Impersonalisté a personalisté sice navzájem stojí proti sobě, ale přesto se zaměřují na tentýž Parabrahman, na stejnou Absolutní Pravdu. Yoga-śāstry popisují Kṛṣṇu takto: kṛṣṇaṁ piśaṅgāmbaram ambujekṣaṇaṁ catur-bhujaṁ śaṅkha-gadādy-udāyudham. Tak jsou popsány půvabné tělesné rysy, údy a oděv Nejvyšší Osobnosti Božství. Sāṅkhya-śāstry však popírají existenci Pánovy transcendentální podoby a uvádějí, že Nejvyšší Absolutní Pravda nemá žádné ruce, žádné nohy a žádné jméno: hy anāma-rūpa-guṇa-pāṇi-pādam acakṣur aśrotram ekam advitīyam api nāma-rūpādikaṁ nāsti. Védské mantry říkají: apāṇi pādo javano grahītā — Nejvyšší Pán nemá nohy ani ruce, ale může přijmout vše, co je Mu obětováno. Takové výroky ve skutečnosti potvrzují, že Nejvyšší má ruce a nohy, ale popírají, že by měl hmotné ruce a nohy. Proto se Absolutní nazývá aprākṛta. Podoba Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, je věčná a plná poznání a blaženosti (sac-cid-ānanda-vigraha); není hmotná. Sāṅkhyité neboli jñānī popírají hmotnou podobu, a oddaní také dobře vědí, že podoba Absolutní Pravdy, Bhagavāna, není hmotná.
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
“Kṛṣṇa, který je známý jako Govinda, je nejvyšším vládcem. Má věčné, blažené, duchovní tělo. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ, neboť je prvotní příčinou všech příčin.” Pojetí Absolutního bez rukou a nohou a pojetí s rukama a nohama si zdánlivě odporují, ale obě jsou v souladu se stejnou pravdou o Nejvyšší Absolutní Osobě. Zde použité slovo vastu-niṣṭhayoḥ proto naznačuje, že yogīni i sāṅkhyité mají víru v realitu, ale dohadují se o ní z různých hledisek hmotné a duchovní totožnosti. Parabrahman neboli bṛhat je společným bodem. Sāṅkhyité i yogīni se nacházejí ve stejném Brahmanu, ale liší se v názorech kvůli různým úhlům pohledu.
Pokyny bhakti-śāster dávají člověku správný směr. Nejvyšší Osobnost Božství říká v Bhagavad-gītě: bhaktyā mām abhijānāti — “Poznat Mě je možné jedině oddanou službou.” Bhaktové vědí, že podoba Nejvyšší Osoby je nehmotná, zatímco jñānī jen popírají hmotnou podobu. Každý by se měl tedy uchýlit k cestě oddanosti (bhakti-mārga); pak mu bude vše jasné. Jñānī se soustřeďují na virāṭ-rūpu, gigantickou vesmírnou podobu Pána. To je zpočátku dobré pro ty, kdo jsou příliš materialističtí, ale na virāṭ-rūpu není třeba myslet stále. Arjuna viděl Kṛṣṇovu virāṭ-rūpu, když mu ji Pán ukázal, ale nechtěl ji vidět trvale; požádal Pána, aby znovu přijal Svou původní podobu dvourukého Kṛṣṇy. Učenci tedy v tom, že se oddaní soustřeďují na duchovní podobu Pána (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ), nevidí žádný rozpor. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti říká, že méně inteligentní neoddaní považují svůj závěr za nejvyšší, ale oddaní díky svému úplnému vzdělání chápou, že konečným cílem je Nejvyšší Osobnost Božství.