SLOKA 20

Bhagavad-gītā (16.7) říká: pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca janā na vidur āsurāḥ — démoni, jež jsou na nižší úrovni než lidské bytosti, ale nejsou označováni jako zvířata, neznají smysl pravṛtti a nivṛtti — činností, které je třeba dělat, a těch, které se dělat nemají. Každá živá bytost v hmotném světě si přeje tomuto světu panovat, jak jen je to možné. To se nazývá pravṛtti-mārga. Všechny śāstry ovšem doporučují nivṛtti-mārgu neboli zbavení se materialistického způsobu života. To je společný bod všech śāster; nejen śāster védské civilizace, které jsou nejstarší na světě. Například v budhistických śāstrách Pán Buddha doporučuje vzdát se materialistického života, a dosáhnout tak nirvāṇy. V Bibli, což je také śāstra, najdeme tutéž radu: člověk má skoncovat s materialistickým životem a vrátit se do království Boha. Ať prozkoumáme kteroukoliv śāstru — zvláště védské śāstry — všechny dávají stejnou radu: vzdát se materialistického života a vrátit se ke svému původnímu, duchovnímu životu. I Śaṅkarācārya hlásá tento závěr: brahma satyaṁ jagan mithyā — tento hmotný svět či materialistický život je pouhá iluze, a proto je třeba ukončit své iluzorní činnosti a dospět na úroveň Brahmanu.

Slovo śāstra se vztahuje na písma, obzvláště na védské knihy poznání. Vedy — Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva — a všechny ostatní knihy odvozující poznání z těchto Ved jsou považovány za védskou literaturu. Bhagavad-gītā je esencí všeho védského poznání, a proto je písmem, jehož pokyny je třeba zvláště přijímat. V této esenci všech śāster Kṛṣṇa Osobně doporučuje, aby se člověk vzdal všech ostatních povinností a odevzdal se Jemu (sarva dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja).

Člověk má být zasvěcen do následování principů śāster. Při udílení zasvěcení žádá naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy každého, aby dospěl k závěru śāster tím způsobem, že přijme radu od nejvyššího mluvčího śāster, Kṛṣṇy, a zapomene na principy materialistického života. Zásady, které doporučujeme, tedy jsou: žádný nedovolený sex, žádné požívání omamných látek, žádné hazardování a žádné jedení masa. Tyto čtyři pravidla jednání inteligentnímu člověku umožní oprostit se od materialistického života a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Co se týče pokynů otce a matky, je možné říci, že každá živá bytost — včetně obyčejných koček, psů a hadů — se rodí otci a matce. Získat hmotného otce a matku tedy není vůbec obtížné. Živá bytost dostává otce a matku v každé formě života, jeden život za druhým. Co se však týče lidské společnosti, pokud se člověk spokojí se svým hmotným otcem a matkou a jejich pokyny a nedělá další pokrok — nepřijme duchovního mistra a nedostává vzdělávání śāster — bezpochyby zůstane v temnotě. Hmotný otec a matka jsou důležití pouze tehdy, když mají zájem vzdělat svého syna tak, aby se vyprostil ze spárů smrti. Jak učil Ṛṣabhadeva (Bhāg. 5.5.18): pitā na sa syāj jananī na sā syāt / na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum. Člověk nemá usilovat o to, aby se stal matkou nebo otcem, nedokáže-li zachránit syna ve své péči z bezprostředně hrozícího nebezpečí smrti. Rodič, který neví, jak zachránit svého syna, je k ničemu, protože takové otce a matky je možné mít v kterékoliv formě života; i mezi kočkami, psy a podobnými tvory. Pravými rodiči jsou jedině ti, kteří dokáží povznést svého syna na duchovní úroveň. Podle védského systému je tedy řečeno: janmanā jāyate śūdraḥ — každý se rodí hmotnému otci a matce jako śūdra. Smyslem života je však stát se brāhmaṇou, prvotřídní lidskou bytostí.

Prvotřídní inteligentní člověk se nazývá brāhmaṇa, protože zná Nejvyšší Brahman, Absolutní Pravdu. Védský pokyn zní: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābigacchet — aby člověk poznal tuto vědu, musí vyhledat pravého gurua, duchovního mistra, který žáka zasvětí posvátnou šňůrou, a umožní mu tak pochopit védské poznání. Janmanā jāyate śūdraḥ saṁskārād dhi bhaved dvijaḥ. Povýšení se na úroveň brāhmaṇy díky snaze pravého duchovního mistra se nazývá saṁskāra. Po zasvěcení se student věnuje studiu śāster, jež ho učí, jak se vymanit z materialistického života a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Společnost pro vědomí Kṛṣṇy učí toto vyšší poznání — jak zanechat materialistického života a vrátit se k Bohu — ale mnozí rodiče s naším hnutím naneštěstí nejsou příliš spokojeni. Kromě rodičů našich studentů jsou nespokojeni také mnozí podnikatelé, protože naše studenty učíme, aby zanechali požívání omamných látek, jedení masa, hazardování a nedovoleného sexu. Bude-li se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šířit, takzvaní podnikatelé budou nuceni zavřít svá jatka, pivovary a továrny na cigarety; proto i oni mají veliký strach. My však nemáme jinou možnost, než učit naše žáky, aby se oprostili od materialistického života. Musíme jim dávat pokyny, které jsou v protikladu k hmotnému životu, abychom je zachránili z koloběhu zrození a smrti.

Nārada Muni tedy doporučil Haryaśvům, synům Prajāpatiho Dakṣi, aby místo plození potomstva raději odešli a dosáhli dokonalosti duchovního porozumění podle pokynů śāster. O důležitosti śāster hovoří Bhagavad-gītā (16.23):

“Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.”