SLOKA 12
om harir vidadhyān mama sarva-rakṣāṁ
nyastāṅghri-padmaḥ patagendra-pṛṣṭhe
darāri-carmāsi-gadeṣu-cāpa-
pāśān dadhāno ’ṣṭa-guno ’ṣṭa-bāhuḥ
oṁ—ó Pane; hariḥ—Nejvyšší Osobnost Božství; vidadhyāt—kéž dá; mama—moji; sarva-rakṣām—ochranu ze všech stran; nyasta—umístěné; aṅghri-padmaḥ—Jehož lotosové nohy; patagendra-pṛṣṭhe—na hřbetě Garuḍy, krále všech ptáků; dara—lastura; ari—disk; carma—štít; asi—meč; gadā—kyj; iṣu—šípy; cāpa—luk; pāśān—provazy; dadhānaḥ — drží; aṣṭa—Jenž vlastní osm; guṇaḥ—dokonalostí; aṣṭa—osm; bāhuḥ — paží.
Nejvyšší Pán, který sedí na křídlech ptáka Garuḍy, jehož se dotýká Svýma lotosovýma nohama, drží osm zbraní — lasturu, disk, štít, meč, kyj, šípy, luk a provazy. Kéž mě tento Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vždy chrání Svými osmi pažemi. Je všemocný, protože v plné míře oplývá osmi mystickými silami (aṇimā, laghimā atd.).
Považovat se za totožného s Nejvyšším se nazývá ahaṅgrahopāsanā. Člověk se takto nestává Bohem, ale myslí na svou kvalitativní totožnost s Nejvyšším. S porozuměním, že duše se svou kvalitou vyrovná Nejvyšší Duši — stejně jako se voda v řece svou povahou neliší od vody v moři — má člověk meditovat o Nejvyšším Pánu, jak popisuje tento verš, a hledat u Něho ochranu. Živé bytosti jsou vždy podřízené Nejvyššímu. Jejich povinností je proto vždy vyhledávat milost Pána, aby je ochránil za všech okolností.