SLOKA 29-30
ātma-tulyaiḥ ṣoḍaśabhir
vinā śrīvatsa-kaustubhau
paryupāsitam unnidra-
śarad-amburuhekṣaṇam
dṛṣṭvā tam avanau sarva
īkṣaṇāhlāda-viklavāḥ
daṇḍavat patitā rājañ
chanair utthāya tuṣṭuvuḥ
ātma-tulyaiḥ—téměř jako On; ṣoḍaśabhiḥ—šestnácti (služebníky); vinā—bez; śrīvatsa-kaustubhau—znaku Śrīvatsa a drahokamu Kaustubha; paryupāsitam—obsluhovaný na všech stranách; unnidra—kvetoucí; śarat—podzimu; amburuha—jako lotosy; īkṣaṇam—s očima; dṛṣṭvā—když viděli; tam—Jeho (Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa); avanau—na zem; sarve—všichni; īkṣaṇa—z toho, že přímo viděli; āhlāda—štěstím; viklavāḥ—zaplaveni; daṇḍa-vat—jako tyč; patitāḥ—padli; rājan—ó králi; śanaiḥ—pomalu; utthāya—vstávali; tuṣṭuvuḥ—pronášeli modlitby.
Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, doprovázelo a obsluhovalo šestnáct osobních služebníků, kteří byli ozdobeni šperky a vypadali přesně jako On, jen neměli znak Śrīvatsa a drahokam Kaustubha. Ó králi, když polobozi spatřili Nejvyššího Pána v tomto postoji, jak se usmívá, s očima jako okvětní lístky na podzim vyrostlých lotosů, všichni byli zaplaveni štěstím a okamžitě padli na zem jako tyče (složili daṇḍavat). Pak pomalu vstali a potěšili Pána svými modlitbami.
Na Vaikuṇṭhaloce má Nejvyšší Osobnost Božství čtyři ruce a ozdoby, jako je znak Śrīvatsa na hrudi a drahokam zvaný Kaustubha. To jsou zvláštní znamení Nejvyššího Pána. S výjimkou těchto znamení mají Pánovi osobní služebníci a další oddaní z Vaikuṇṭhy tytéž rysy jako On.