SLOKA 49
na veda kṛpaṇaḥ śreya
ātmano guṇa-vastu-dṛk
tasya tān icchato yacched
yadi so ’pi tathā-vidhaḥ
na—ne; veda—zná; kṛpaṇaḥ—lakomá živá bytost; śreyaḥ—nejvyšší potřeba; ātmanaḥ—duše; guṇa-vastu-dṛk—ten, koho přitahuje stvoření kvalit hmotné přírody; tasya—jeho; tān—věci vytvořené hmotnou energií; icchataḥ—přeje si; yacchet—někdo udílí; yadi—když; saḥ api—on také; tathā-vidhaḥ—stejného druhu (pošetilý kṛpaṇa, který neví, co je v jeho skutečném vlastním zájmu).
Ti, kdo považují hmotné jmění za vše či za konečný cíl života, jsou lakomci (kṛpaṇové). Neznají nejvyšší potřebu duše. Když navíc někdo takovým hlupákům dá, co si přejí, musí být rovněž považován za hlupáka.
Existují dva druhy lidí: kṛpaṇa a brāhmaṇa. Brāhmaṇa je ten, kdo zná Brahman, Absolutní Pravdu, a ví tedy, co je v jeho skutečném zájmu. Kṛpaṇa je naopak člověk s hmotným, tělesným pojetím života. Neví, jak využít svůj lidský život — nebo svůj život poloboha — a přitahují ho výtvory hmotných kvalit přírody. Kṛpaṇové, kteří vždy prahnou po hmotném prospěchu, jsou pošetilí, zatímco brāhmaṇové, kteří neustále touží získat duchovní prospěch, jsou inteligentní. Jestliže kṛpaṇa — aniž by věděl, co je v jeho vlastním zájmu — pošetile žádá o něco hmotného, je ten, kdo mu takovou věc dá, rovněž pošetilý. Kṛṣṇa ovšem není žádný hlupák; je svrchovaně inteligentní. Když někdo přijde žádat Kṛṣṇu o hmotný prospěch, Kṛṣṇa mu nedá hmotné věci, po kterých touží. Místo toho mu dá inteligenci, aby na své hmotné touhy zapomněl a vyvinul připoutanost k Jeho lotosovým nohám. I když se kṛpaṇa modlí k Pánu Kṛṣṇovi o hmotné věci, Pán mu v takových případech odebere veškeré hmotné vlastnictví a dá mu rozum, aby se stal oddaným. Pán říká v Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.39):
āmi—vijña, ei mūrkhe ’viṣaya' kene diba?
sva-caraṇāmṛta diyā ’viṣaya' bhulāiba
“Jsem inteligentní, tak proč bych tomuto hlupákovi dával hmotný blahobyt? Raději ho přivedu k tomu, aby přijal nektar v podobě útočiště u Mých lotosových nohou, a způsobím, že zapomene na iluzorní hmotný požitek.” Pokud se někdo upřímně modlí k Bohu, aby výměnou za svou oddanou službu získal hmotné vlastnictví, Pán — který není tak pošetilý jako tento neinteligentní oddaný — mu projeví zvláštní milost tím, že mu odebere veškeré hmotné vlastnictví, které má, a postupně mu dá inteligenci, aby ho uspokojovala pouze služba lotosovým nohám Pána. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti podotýká, že když hloupé dítě žádá svou matku, aby mu dala jed, matka — která je inteligentní—mu přes jeho prosby jistě žádný jed nedá. Materialista neví, že přijímat hmotné vlastnictví znamená přijímat jed, koloběh zrození a smrti. Inteligentní osoba, brāhmaṇa, se uchází o osvobození z hmotného otroctví. To je ve skutečném vlastním zájmu lidské bytosti.