SLOKA 25
yan-nibaddho ’bhimāno ’yaṁ
tad-vadhāt prāṇināṁ vadhaḥ
tathā na yasya kaivalyād
abhimāno ’khilātmanaḥ
parasya dama-kartur hi
hiṁsā kenāsya kalpyate
yat—ve kterém; nibaddhaḥ—poutaná; abhimānaḥ—falešné pojetí; ayam—toto; tat—toho (těla); vadhāt—ze zničení; prāṇinām—živých bytostí; vadhaḥ—zničení; tathā—podobně; na—ne; yasya—koho; kaivalyāt—jelikož je absolutní, jeden jediný; abhimānaḥ—falešné pojetí; akhila-ātmanaḥ—Nadduše všech živých bytostí; parasya—Nejvyšší Osobnost Božství; dama-kartuḥ—svrchovaný vládce; hi—zajisté; hiṁsā—ublížení; kena—jak; asya—Jeho; kalpyate—je vykonané.
Vinou tělesného pojetí života si podmíněná duše myslí, že se zničením těla je zničena i živá bytost. Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je svrchovaný vládce, Nadduše všech živých bytostí. Jelikož nemá hmotné tělo, je mu cizí i falešné pojetí “já a moje”. Je proto chybou si myslet, že pociťuje radost či bolest, když Ho někdo uráží nebo Mu přednáší modlitby. To u Pána nepřipadá v úvahu. Nemá proto nepřátele ani přátele. Když trestá démony, je to pro jejich dobro, a když přijímá modlitby oddaných, je to také pro jejich dobro. Modlitby ani urážky Ho neovlivňují.
Podmíněné duše jsou pokryté hmotnými těly. Všechny, včetně velkých učenců a profesorů s pochybeným vzděláním, si proto vlivem tělesného pojetí života myslí, že když je s tělem konec, je konec se vším. Kṛṣṇa tomuto tělesnému pojetí nepodléhá a Jeho tělo se také neliší od Jeho vlastního Já. Jak by Ho tedy mohly ovlivňovat hmotné modlitby a nařčení? O těle Kṛṣṇy je zde řečeno, že je kaivalya, neliší se od Něho samotného. Hmotnému pojetí života podléhá každý, a kdyby mu podléhal i Kṛṣṇa, jaký by byl rozdíl mezi Ním a podmíněnou duší? Kṛṣṇovy pokyny uvedené v Bhagavad-gītě jsou uznávány za rozhodující, protože Kṛṣṇa nemá hmotné tělo. Ten, kdo je uvězněn v hmotném těle, má čtyři nedostatky, ale jelikož Kṛṣṇa hmotné tělo nemá, nemá ani žádné nedostatky. Jeho duchovní vědomí a blaženost jsou trvalé. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ — Jeho podobu tvoří věčné, blažené poznání. Sac-cid-ānanda-vigrahaḥ, ānanda-cinmaya-rasa a kaivalya vyjadřují jedno a totéž.
Kṛṣṇa se může expandovat v podobě Paramātmy do srdce každého. Bhagavad-gītā (13.3) to dokládá slovy kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata: Pán je Paramātmā — ātmā neboli Nadduše všech individuálních duší. To vede k přirozenému závěru, že Ho žádná nedokonalá, tělesná pojetí neovlivňují, i když sídlí v těle všech bytostí. Nic, co se týká hmotného těla jīvy, Ho nemůže ovlivnit.
V Bhagavad-gītě (16.19) Kṛṣṇa říká:
tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu
“Záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů.” Každé Pánovo potrestání démonských osob ovšem sleduje dobro podmíněné duše. Podmíněná duše, která Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, závidí, Ho může obviňovat a říkat: “Kṛṣṇa je darebák, Kṛṣṇa je zloděj,” a tak dále, ale Kṛṣṇa je laskavý ke všem živým bytostem a nebere taková nařčení v úvahu. Spíše si všímá toho, že podmíněná duše tolikrát vyslovuje “Kṛṣṇa, Kṛṣṇa”. Někdy tyto démony potrestá tím, že je na jeden život umístí do nižších druhů, ale poté, když Ho takto přestanou obviňovat, budou díky neustálému vyslovování Kṛṣṇova jména v příštím životě vysvobozeni. Urážení Nejvyššího Pána nebo Jeho oddaného podmíněné duši vůbec neprospívá, ale Kṛṣṇa je velice laskavý — na jeden život ji za tyto hříšné činnosti potrestá a pak ji přivede zpátky domů, zpátky k Bohu. Názorným příkladem toho je Vṛtrāsura, který byl dříve Mahārājem Citraketuem, velkým oddaným. Jelikož se vysmíval Pánu Śivovi, nejpřednějšímu z oddaných, musel přijmout tělo démona zvaného Vṛtra, ale pak se mohl vrátit zpátky k Bohu. Když tedy Pán Kṛṣṇa trestá démona či podmíněnou duši, docílí tím toho, že duše upustí od svého zvyku urážet Ho, a když se pak zcela očistí, Pán ji přijme zpátky k sobě.