SLOKA 28-29
kīṭaḥ peśaskṛtā ruddhaḥ
kuḍyāyāṁ tam anusmaran
saṁrambha-bhaya-yogena
vindate tat-svarūpatām
evaṁ kṛṣṇe bhagavati
māyā-manuja īśvare
vaireṇa pūta-pāpmānas
tam āpur anucintayā
kīṭaḥ—červ; peśaskṛtā—vosou; ruddhaḥ—uvězněný; kuḍyāyām—do díry ve zdi; tam—tu (vosu); anusmaran—myslící na; saṁrambha-bhaya-yogena—prostřednictvím intenzívního strachu a nepřátelství; vindate — dosáhne; tat—té vosy; sva-rūpatām—stejné podoby; evam—takto; kṛṣṇe—na úrovni Kṛṣṇy; bhagavati—Osobnosti Božství; māyā-manuje—jenž se působením své vlastní energie zjevil ve své věčné podobě, která je jako lidská; īśvare—Nejvyšší; vaireṇa—nepřátelstvím; pūta-pāpmānaḥ — ti, kdo jsou očištěni od hříchů; tam—Jeho; āpuḥ—dosáhli; anucintayā — myšlením na.
Červ uvězněný vosou v díře ve zdi na vosu neustále se strachem a nepřátelstvím myslí a později se právě kvůli tomuto vzpomínání stane vosou. Podobně když podmíněné duše tak či onak myslí na Kṛṣṇu, jenž je sac-cid-ānanda-vigraha, oprostí se od svých hříchů. Díky neustálému myšlení na Něho tak získají znovu svá duchovní těla, ať už na Něho myslí jako na svého Pána hodného uctívání nebo jako na nepřítele.
V Bhagavad-gītě (4.10) Pán říká:
vīta-rāga-bhaya-krodhā
man-mayā mām upāśritāḥ
bahavo jñāna-tapasā
pūtā mad-bhāvam āgatāḥ
“Osvobozeni od ulpívání, strachu a hněvu, zcela zaujati Mnou a nacházející ve Mně útočiště byli v minulosti mnozí očištěni poznáním Mne samotného a tak všichni dosáhli transcendentální lásky ke Mně.” Jsou dva způsoby, jak neustále myslet na Kṛṣṇu: jako oddaný a jako nepřítel. Oddaný se samozřejmě díky svému poznání a tapasyi zbavuje strachu a hněvu a stává se čistým oddaným. Také nepřítel myslí na Kṛṣṇu neustále — třebaže ve zlém — a také on se očišťuje. To je potvrzeno na jiném místě v Bhagavad-gītě (9.30), kde Pán říká:
api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
“Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za světce, protože má správné odhodlání.” Oddaný uctívá Pána s napjatou pozorností. A pokud na Kṛṣṇu neustále myslí nepřítel (sudurācāraḥ), stává se také očištěným oddaným. Zde je uveden vhodný příklad s červem, který neustále myslí na vosu, jež ho donutila zalézt do díry, a tak se začíná podobat vose. Tím, že vždy se strachem myslí na vosu, se stává vosou. Pán Kṛṣṇa se v tomto hmotném světě zjevuje se dvěma cíli: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām—aby ochránil oddané a zahubil démony. Sādhuové neboli oddaní na Pána neustále myslí, ale duṣkṛtī, démoni, jako je Kaṁsa a Śiśupāla, myslí na Kṛṣṇu také — přemýšlejí, jak Ho zabijí. Démoni i oddaní dosahují díky myšlenkám na Kṛṣṇu vysvobození ze zajetí hmotné māyi.
V tomto verši se objevuje výraz māyā-manuje. Když se Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zjevuje prostřednictvím své původní duchovní energie (sambhavāmy ātma-māyayā), není nucen přijmout podobu, kterou vytváří hmotná příroda. Proto se nazývá īśvara, “vládce māyi”. Māyā nad Ním nemá žádnou vládu. Když nějaký démon neustále myslí na Kṛṣṇu pod vlivem svého nepřátelského postoje vůči Němu, je zbaven reakcí za svůj hříšný život. Jakkoliv myslet na Kṛṣṇu — na Jeho jméno, podobu, vlastnosti nebo cokoliv, co k Němu patří — přináší prospěch všem. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ — myšlením na Kṛṣṇu, posloucháním svatého jména Kṛṣṇy nebo vyprávění o Kṛṣṇových zábavách se lidé očistí, a pak se stanou oddanými. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží o to, aby každý člověk dostal příležitost poslouchat svaté jméno Kṛṣṇy a přijímat Kṛṣṇovo prasādam. Tak se postupně stane oddaným a jeho život bude úspěšný.