SLOKA 32
katamo ’pi na venaḥ syāt
pañcānāṁ puruṣaṁ prati
tasmāt kenāpy upāyena
manaḥ kṛṣṇe niveśayet
katamaḥ api—kdokoliv; na—ne; venaḥ—ateistický král Vena; syāt — přijal by; pañcānām—pěti (dříve uvedenými); puruṣam—Nejvyšší Osobnost Božství; prati—ve vztahu k; tasmāt—proto; kenāpi—kterýmkoliv; upāyena—prostředkem; manaḥ—mysl; kṛṣṇe—na Kṛṣṇu; niveśayet—má upřít.
Je nutné tak či onak velmi opravdově myslet na podobu Kṛṣṇy. Pak se lze pomocí jednoho z pěti výše uvedených procesů vrátit domů, zpátky k Bohu. Ateisté, jako král Vena, kteří nedokáží upřít mysl na Kṛṣṇovu podobu ani jedním z těchto pěti způsobů, však osvobození dosáhnout nemohou. Proto je třeba nějak myslet na Kṛṣṇu; přátelsky či nepřátelsky.
Impersonalisté a ateisté se neustále snaží vyhnout podobě Kṛṣṇy. Velcí politici a filozofové moderní doby se dokonce snaží vykázat Kṛṣṇu z Bhagavad-gīty. Proto u nich vysvobození z hmotné existence nepřipadá v úvahu. Kṛṣṇovi nepřátelé si ovšem myslí: “Tady je Kṛṣṇa, můj nepřítel. Musím Ho zabít.” Myslí na Kṛṣṇu v Jeho skutečné podobě, a tak dosahují osvobození. Oddaní, kteří neustále myslí na Kṛṣṇovu podobu, jsou tedy osvobozeni zcela jistě. Jediné, o co se māyāvādští ateisté snaží, je připravit Kṛṣṇu o podobu, a kvůli tomuto velkému přestupku vůči lotosovým nohám Kṛṣṇy nemohou očekávat osvobození. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti říká: tena śiśupālādi-bhinnaḥ pratikūla-bhāvaṁ didhīṣur yena iva narakaṁ yātīti bhāvaḥ. Ti, kdo jednají proti usměrňujícím zásadám (s výjimkou Śiśupāly) nemohou dosáhnout osvobození a čeká je pekelný život. Usměrňující zásadou je neustále myslet na Kṛṣṇu, buď jako přítel, nebo jako nepřítel.