SLOKA 5
āśāsāno na vai bhṛtyaḥ
svāminy āśiṣa ātmanaḥ
na svāmī bhṛtyataḥ svāmyam
icchan yo rāti cāśiṣaḥ
āśāsānaḥ—ten, kdo touží (výměnou za službu); na—ne; vai—skutečně; bhṛtyaḥ—kvalifikovaný služebník nebo čistý oddaný Pána; svāmini—od pána; āśiṣaḥ—hmotný prospěch; ātmanaḥ—pro uspokojení svých smyslů; na—ne; svāmī—pán; bhṛtyataḥ—od služebníka; svāmyam — prestižní postavení pána; icchan—přeje si; yaḥ—každý takový pán, který; rāti—udílí; ca—také; āśiṣaḥ—hmotný prospěch.
Služebník, který touží získat od svého pána hmotný prospěch, jistě není kvalifikovaný služebník nebo čistý oddaný. Pán, který udílí svému služebníkovi požehnání kvůli touze udržet si prominentní postavení pána, také není správný pán.
Bhagavad-gītā (7.20) uvádí: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — “Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům.” Žádný polobůh se nemůže stát pánem, neboť skutečným pánem je Nejvyšší Osobnost Božství. Polobozi si chtějí udržet svá prestižní postavení, a proto udílejí těm, kdo je uctívají, všechna vytoužená požehnání. Například jednou dostal jeden asura od Pána Śivy požehnání, díky kterému mohl zabít kohokoliv jen tím, že se rukama dotkne jeho hlavy. Od polobohů lze taková požehnání získat. Pokud však člověk uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, Pán mu nikdy taková zavrženíhodná požehnání nedá. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.88.8) je naopak řečeno: yasyāham anugṛhnāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ. Je-li oddaný příliš materialisticky založený, ale zároveň chce být služebníkem Nejvyššího Pána, Pán mu ze svého svrchovaného soucitu odebere všechno jeho hmotné bohatství a přiměje ho stát se Jeho čistým oddaným. Prahlāda Mahārāja rozlišuje mezi čistým oddaným a správným pánem. Nejvyšší Osobnost Božství je pravý pán, svrchovaný pán, zatímco oddaný, který nemá žádné hmotné motivy, je pravý služebník. Ten, kdo má hmotné pohnutky, se nemůže stát služebníkem, a ten, kdo svému služebníkovi zbytečně udílí požehnání, aby si udržel své prestižní postavení, není skutečný pán.