SLOKA 31
prāyaḥ sva-bhāva-vihito
nṛṇāṁ dharmo yuge yuge
veda-dṛgbhiḥ smṛto rājan
pretya ceha ca śarma-kṛt
prāyaḥ—obecně; sva-bhāva-vihitaḥ—předepsané, podle vlastních kvalit hmotné přírody; nṛṇām—lidí; dharmaḥ—povinnosti týkající se zaměstnání; yuge yuge—v každém věku; veda-dṛgbhiḥ—brāhmaṇy, kteří jsou dobře obeznámeni s védskou moudrostí; smṛtaḥ—uznávané; rājan — ó králi; pretya—po smrti; ca—a; iha—zde (v tomto těle); ca—také; śarma-kṛt—příznivé.
Můj milý králi, brāhmaṇové důkladně obeznámení s védskou moudrostí soudí, že v každém věku (yuze) je pro různé vrstvy lidí stanoveno určité jednání v závislosti na jejich guṇách, které je pro ně příznivé v tomto životě i po smrti.
V Bhagavad-gītě (3.35) stojí: śreyān sva-dharmo viguṇaḥ para-dharmāt svanuṣṭhitāt — “Je mnohem lepší konat, byť i nedokonale, své předepsané povinnosti, než povinnosti někoho jiného.” Antyajové, lidé z nižších tříd, jsou zvyklí krást, pít alkohol a mít nedovolený pohlavní styk, ale v jejich případě to není považováno za hříšné. Když například tygr zabije člověka, nejedná se o hřích, avšak udělá-li totéž člověk, pak je to hříšné a vrah je oběšen. To, co je mezi zvířaty všední záležitostí, je mezi lidmi hříšný čin. V závislosti na charakteristických znacích vyšších a nižších vrstev společnosti jsou tedy dány různé druhy povinností týkajících se zaměstnání. Znalci Véd učí, že tyto povinnosti jsou stanoveny z hlediska daného věku.