Po gṛhastha-āśramu následuje další āśram, zvaný vānaprastha, který je přechodem mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Člověk ve stavu vānaprasthy nemůže jíst obilí bez omezení a má zakázáno jíst ovoce, které nedozrálo na stromě. Nemá vařit jídlo na ohni, ale může jíst caru, obilí obětované v obětním ohni, a také ovoce a obilí, které vyrostlo v přírodě. Má žít v chatrči ze slámy a snášet horko a zimu. Nemá si stříhat nehty ani vlasy a měl by upustit od mytí těla a čištění zubů. Měl by se odívat kůrou stromů, přijmout daṇḍu a složit slib, že bude žít tímto způsobem v lese dvanáct let, osm let, čtyři roky, dva roky nebo alespoň jeden rok. Když mu nakonec stáří znemožní život vānaprasthy, má postupně vše ukončit a tímto způsobem se vzdát těla.