SLOKA 25
khe khāni vāyau niśvāsāṁs
tejaḥsūṣmāṇam ātmavān
apsv asṛk-śleṣma-pūyāni
kṣitau śeṣaṁ yathodbhavam
khe—do nebe; khāni—všechny otvory těla; vāyau—do vzduchu; niśvāsān—všechny vzduchy kolující v těle (prāṇa, apāna atd.); tejaḥsu — do ohně; uṣmāṇam—tělesné teplo; ātma-vān—ten, kdo zná vlastní já; apsu—do vody; asṛk—krev; śleṣma—hlen; pūyāni—a moč; kṣitau—do země; śeṣam—zbývající (kůži, kosti a další tuhé složky těla); yathā-udbhavam—odkud všechny pocházejí.
Přemýšlivý člověk, který zná vlastní já a nabyl úplného poznání, má nechat splynout různé části těla s jejich původními zdroji. Otvory těla pocházejí z nebe, proces dýchání ze vzduchu, tělesné teplo z ohně a semeno, krev a hlen z vody. Tuhé složky, jako kůže, svaly a kosti, pocházejí ze země. Všechny složky těla tak mají svou příčinu v různých prvcích a mají do nich být znovu pohrouženy.
Aby člověk poznal vlastní já, musí znát původní zdroje různých složek těla. Tělo je kombinací kůže, kostí, svalů, krve, semene, moči, výkalů, tepla, dechu a tak dále, a to vše pochází ze země, vody, ohně, vzduchu a nebe. Se zdroji všech složek těla je třeba být dobře obeznámený—pak člověk dosahuje seberealizace a je ātmavān, znalec vlastního já.