SLOKA 31
ity akṣaratayātmānaṁ
cin-mātram avaśeṣitam
jñātvādvayo ’tha viramed
dagdha-yonir ivānalaḥ
iti—takto; akṣaratayā—jelikož je duchovní; ātmānam—vlastní já (individuální duše); cit-mātram—zcela duchovní; avaśeṣitam—zbytek (poté, co jsou hmotné prvky jeden po druhém pohrouženy do původní Nadduše); jñātvā—chápající; advayaḥ—nelišící se, stejné kvality jako Paramātmā; atha—tak; viramet—je třeba ukončit hmotnou existenci; dagdha-yoniḥ — jejichž zdroj (dřevo) je spálený; iva—jako; analaḥ—plameny.
Když jsou takto všechny hmotné atributy pohrouženy do odpovídajících hmotných prvků, musí živé bytosti, které jsou kvalitou totožné s Nejvyšší Bytostí, a tak z konečného hlediska zcela duchovní, ukončit hmotnou existenci, stejně jako zhasnou plameny, když je dřevo, ve kterém hoří, spáleno. Když je hmotné tělo navráceno do odpovídajících hmotných prvků, zůstává pouze duchovní bytost. Tato duchovní bytost je Brahman a kvalitou se vyrovná Parabrahmanu.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvanácté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dokonalá společnost: čtyři duchovní třídy”.