V této souvislosti Nārada Muni vylíčil Prahlādovo setkání se světcem, který žil jako krajta. Tímto způsobem popsal znaky paramahaṁsy. Ten, kdo dosáhl stupně paramahaṁsy, dobře zná rozdíl mezi hmotou a duší. Vůbec se nezajímá o uspokojování hmotných smyslů — neustále vychutnává blaženost z oddané služby Pánu. Nedělá si velké starosti s ochranou svého hmotného těla. Je spokojený s čímkoliv, co získá milostí Pána, a nijak nezávisí na hmotném štěstí a neštěstí. Díky tomu je nad všemi usměrňujícími zásadami. Někdy podstupuje přísnou askezi a jindy přijímá hmotné bohatství. Jeho jediným zájmem je uspokojit Kṛṣṇu a za tímto účelem může dělat cokoliv, bez ohledu na usměrňující zásady. Nikdy ho nelze srovnávat s materialisty a ti také nejsou schopni posoudit jeho jednání.