SLOKA 10
avyakta-liṅgo vyaktārtho
manīṣy unmatta-bālavat
kavir mūkavad ātmānaṁ
sa dṛṣṭyā darśayen nṛṇām
avyakta-liṅgaḥ—jehož znaky sannyāsu nejsou viditelné; vyakta-arthaḥ—jehož záměr je zřejmý; manīṣī—takový velký světec; unmatta—neklidný; bāla-vat—jako chlapec; kaviḥ—velký básník či řečník; mūka-vat — jako němý člověk; ātmānam—on sám; saḥ—on; dṛṣṭyā—příkladem; darśayet—má ukazovat; nṛṇām—lidem.
I když světec nemusí dávat lidem najevo své postavení, jeho chování odhalí jeho záměr. Společnosti má připadat jako neklidné dítě, a přestože je tím nejlepším řečníkem oplývajícím vznešenými myšlenkami, má vypadat jako němý člověk.
Velká osobnost s velmi rozvinutým vědomím Kṛṣṇy nemusí odhalovat svou totožnost používáním znaků sannyāsīna. Aby zůstala skryta, může žít a jednat jako neklidné dítě nebo jako němý člověk, přestože je tím nejlepším řečníkem či básníkem.