SLOKA 27
sukham asyātmano rūpaṁ
sarvehoparatis tanuḥ
manaḥ-saṁsparśajān dṛṣṭvā
bhogān svapsyāmi saṁviśan
sukham—štěstí; asya—její; ātmanaḥ—živé bytosti; rūpam—přirozené postavení; sarva—všechny; īha—hmotné činnosti; uparatiḥ—zcela ukončující; tanuḥ—prostředek jeho projevení; manaḥ-saṁsparśa-jān — vytvořený z požadavků na uspokojení smyslů; dṛṣṭvā—když jsem viděl; bhogān—smyslový požitek; svapsyāmi—mlčky sedím a důkladně přemýšlím o těchto materialistických činnostech; saṁviśan—pronikající do těchto činností.
Skutečný život má podobu duchovního štěstí, jež je opravdovým štěstím. Tohoto štěstí může živá bytost dosáhnout jedině tehdy, když upustí od veškerého materialistického jednání. Hmotný smyslový požitek je pouhý výplod představivosti. Po důkladném zvážení těchto skutečností jsem tedy zanechal všech hmotných činností a nyní zde ležím.
Zde je vysvětlen rozdíl mezi filozofiemi māyāvādīnů a vaiṣṇavů. Jak māyāvādīni, tak vaiṣṇavové vědí, že materialistické činnosti nepřinášejí žádné štěstí. Māyāvādští filozofové se řídí sloganem brahma satyaṁ jagan mithyā, a chtějí tedy iluzorních, materialistických činností zanechat. Chtějí ukončit veškeré jednání a splynout s Nejvyšším Brahmanem. Vaišnavská filozofie však učí, že když člověk pouze zanechá materialistického jednání, nemůže zůstat nečinný příliš dlouho, a z toho důvodu by se měl každý zaměstnat duchovními činnostmi, které vyřeší problém utrpení v tomto hmotném světě. Proto je řečeno, že i když se māyāvādští filozofové snaží skoncovat s materialistickými činnostmi a splynout s Brahmanem, a i když se jim to může skutečně podařit, z nedostatku činnosti znovu poklesnou na úroveň materialistického jednání (āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adhaḥ). Člověk, který se věnuje takzvanému odříkání, tedy není schopný setrvat ve stavu meditace o Brahmanu a vrací se k materialistickým činnostem—otevírá nemocnice, školy a tak dále. Pouze rozvíjet poznání, že materialistické činnosti nemohou přinést člověku štěstí, a že by jich měl proto zanechat, tedy nestačí. Je třeba materialistických činností zanechat a začít se věnovat duchovním činnostem. Pak bude problém vyřešen. Duchovní činnosti jsou činnosti v souladu s nařízením Kṛṣṇy (ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). Pokud někdo dělá to, co říká Kṛṣṇa, jeho jednání není hmotné. Když například Arjuna bojoval, aby splnil Kṛṣṇův pokyn, jeho činnosti nebyly hmotné. Boj, který má za cíl uspokojení smyslů, je materialistické jednání, ale boj na pokyn Kṛṣṇy je duchovní. Duchovním jednáním živá bytost dosáhne způsobilosti vrátit se domů, zpátky k Bohu, a pak si bude moci věčně užívat blaženého života. Zde, v hmotném světě, je vše pouhý výplod mysli, který nám nikdy nepřinese skutečné štěstí. Praktickým řešením je proto zanechat materialistických činností a věnovat se duchovním. Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ. Pokud člověk jedná pro potěšení Nejvyššího Pána — Yajñi neboli Viṣṇua — žije osvobozeným životem. Kdo však takto nejedná, žije i nadále v otroctví.