SLOKA 29
jalaṁ tad-udbhavaiś channaṁ
hitvājño jala-kāmyayā
mṛgatṛṣṇām upādhāvet
tathānyatrārtha-dṛk svataḥ
jalam—voda; tat-udbhavaiḥ—trávou, která z té vody vyrůstá; channam—zakrytá; hitvā—zanechávající; ajñaḥ—hloupé zvíře; jala-kāmyayā—které chce pít vodu; mṛgatṛṣṇām—fata morgána; upādhāvet—žene se za; tathā—podobně; anyatra—někde jinde; artha-dṛk—sledující svůj zájem; svataḥ—v sobě.
Tak jako jelen následkem nevědomosti nevidí vodu ve studni zakryté trávou a žene se za vodou jinam, živá bytost zahalená hmotným tělem nevidí štěstí ve svém nitru a žene se za štěstím hmotného světa.
Toto je výstižný příklad, který ukazuje, jak se živá bytost kvůli nedostatku poznání žene za štěstím mimo své vlastní já. Když člověk pozná svou skutečnou totožnost duchovní bytosti, může poznat svrchovanou duchovní bytost, Kṛṣṇu, a skutečné štěstí, které si s Kṛṣṇou navzájem působí. Za povšimnutí stojí, jak tento verš poukazuje na to, že tělo se vyvíjí z duše. Moderní materialističtí vědci si myslí, že život se vyvíjí z hmoty, ale skutečností je, že hmota se vyvíjí ze života. Život, tedy duše, je zde přirovnán k vodě, z níž vyrůstají trsy hmoty v podobě trávy. Ten, kdo neví, jak vědecky poznat vlastní já, nehledí do nitra těla, aby nalezl štěstí v duši; hledá místo toho štěstí vně, stejně jako jelen, který neví o vodě skryté pod trávou a vydá se ji hledat na poušť. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se snaží odstranit nevědomost zmatených lidí, kteří se pokoušejí najít vodu mimo dosah života. Raso vai saḥ, raso 'ham apsu kaunteya—chuť vody je Kṛṣṇa. Aby člověk uhasil žízeň, musí pít vodu tak, že se bude stýkat s Kṛṣṇou. To je pokyn Véd.