SLOKA 32
paśyāmi dhanināṁ kleśaṁ
lubdhānām ajitātmanām
bhayād alabdha-nidrāṇāṁ
sarvato ’bhiviśaṅkinām
paśyāmi—vidím; dhaninām—těch, kdo jsou velice bohatí; kleśam — utrpení; lubdhānām—kdo jsou nesmírně chamtiví; ajita-ātmanām—kdo jsou obětí svých smyslů; bhayāt—kvůli strachu; alabdha-nidrāṇām — kteří trpí nespavostí; sarvataḥ—ze všech stran; abhiviśaṅkinām—zvláště vystrašení.
Brāhmaṇa pokračoval: Na vlastní oči vidím, jak bohatý člověk, který je obětí svých smyslů, velmi touží hromadit majetek, a tak se přes veškeré své bohatství obává nebezpečí ze všech stran a trpí nespavostí.
Chamtiví kapitalisté hromadí majetek za cenu nejrůznějšího utrpení, a jelikož získávají peníze pochybnými způsoby, výsledkem je, že jejich mysl je neustále rozrušená. V noci nemohou spát a musí užívat léky na uklidnění, aby vůbec usnuli, ale někdy ani ty nepomohou. Výsledkem hromadění peněz vyčerpávající prací tedy není štěstí, ale jen neštěstí. Je-li mysl stále rozrušena, jakou cenu má dosažení dobře zajištěného postavení? Narottama dāsa Ṭhākura proto zpívá:
saṁsāra-biṣānale,
dibā-niśi hiyā jvale,
juḍāite nā kainu upāya
“Trpím jedovatými účinky hmotného požitku. Mé srdce neustále plane a je téměř na pokraji selhání.” Chamtivý kapitalista zbytečně hromadí majetek a výsledkem toho je, že nevyhnutelně trpí, sužován planoucím ohněm úzkosti. Neustále si dělá starosti, jak své peníze uchovat a správně je investovat, aby získával stále více. Takový život není nijak šťastný, ale pod vlivem matoucí energie materialisté v těchto činnostech stále pokračují.
Pokud jde o naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, získáváme milostí Boha peníze přirozeně, prodejem naší literatury. Neprodáváme ji s cílem vlastního smyslového požitku; k šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy potřebujeme mnoho věcí, a Kṛṣṇa nám tedy dodává potřebné peníze na podporu této mise. Kṛṣṇovou misí je rozšířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě, a k tomu pochopitelně musíme mít dostatek peněz. V souladu s doporučením Śrīly Rūpy Gosvāmīho Prabhupādy bychom se tedy neměli vzdávat připoutanosti k penězům, které pomohou v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256) Śrīla Rūpa Gosvāmī říká:
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
“Když se ti, kdo chtějí dosáhnout osvobození, zříkají věcí spojených s Nejvyšší Osobností Božství, které považují za hmotné, jejich odříkání je neúplné.” Peníze, které mohou pomoci v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, nejsou částí hmotného světa a neměli bychom se jich zříkat s představou, že jsou hmotné. Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětluje:
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
“Ten, kdo nelpí na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, se nachází ve správném postavení, nad pocitem vlastnictví.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255) Peníze nepochybně přicházejí ve velkém množství, ale neměli bychom na nich lpět s vidinou uspokojování smyslů; každou minci je třeba použít na šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, nikoliv na smyslový požitek. Když kazatel získá velké množství peněz, ocitá se v nebezpečí, neboť jakmile utratí byť jen sebemenší obnos na vlastní smyslový požitek, poklesne. Kazatelé hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si musí dát velký pozor, aby nezneužívali nesmírného množství peněz, kterých je k šíření tohoto hnutí třeba. Neproměňujme tyto peníze v příčinu svého neštěstí; mají být použity pro Kṛṣṇu, což bude příčinou našeho věčného štěstí. Peníze jsou Lakṣmī neboli bohyně štěstí, společnice Nārāyaṇa. Lakṣmījī musí zůstat vždy s Nārāyaṇem; pak se nikdo nebude muset bát degradace.