SLOKA 6
nābhinanded dhruvaṁ mṛtyum
adhruvaṁ vāsya jīvitam
kālaṁ paraṁ pratīkṣeta
bhūtānāṁ prabhavāpyayam
na—ne; abhinandet—má velebit; dhruvam—jistou; mṛtyum—smrt; adhruvam—nejistou; vā—ani; asya—tohoto těla; jīvitam—délku života; kālam—věčný čas; param—svrchovaný; pratīkṣeta—musí pozorovat; bhūtānām—živých bytostí; prabhava—projevení; apyayam—zmizení.
Jelikož hmotné tělo čeká nevyhnutelný zánik a délka našeho života není jistá, ani smrt ani život se nemají velebit. Člověk by měl pozorovat věčný čas, ve kterém se živá bytost projevuje a mizí.
I v minulosti se živé bytosti v hmotném světě snažily vyřešit problém zrození a smrti a tato snaha pokračuje. Někdo zdůrazňuje smrt a poukazuje na klamnou existenci všeho hmotného, zatímco jiný zdůrazňuje život a snaží se ho trvale uchovat a užívat, jak je to jen možné. Oba jsou hlupáci a darebáci. Je doporučeno pozorovat věčný čas, který je příčinou projevení a zmizení hmotného těla, a to, jak je živá bytost v jeho zajetí. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpívá ve své Gītāvalī:
anādi karama-phale,
padi 'bhavārṇava-jale,
taribāre nā dekhi upāya
Člověk by měl sledovat činnosti věčného času, který je příčinou zrození a smrti. Před stvořením nynějšího věku byly živé bytosti pod vlivem času, a v rámci času hmotný svět vzniká a zase zaniká. Bhūtvā bhūtvā pralīyate — živé bytosti ovládané časem se život za životem rodí a umírají. Čas je neosobním zastoupením Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž dává živým bytostem podmíněným hmotnou přírodou možnost z této přírody uniknout tím, že se Mu odevzdají.