SLOKA 13
kṛmi-viḍ-bhasma-niṣṭhāntaṁ
kvedaṁ tucchaṁ kalevaram
kva tadīya-ratir bhāryā
kvāyam ātmā nabhaś-chadiḥ
kṛmi—hmyz, bakterie; viṭ—výkaly; bhasma—popel; niṣṭha—připoutanost; antam—na konci; kva—co je; idam—toto (tělo); tuccham — bezvýznamné; kalevaram—hmotná schránka; kva—co je ta; tadīya-ratiḥ—zalíbení v tom těle; bhāryā—manželka; kva ayam—jakou má toto tělo cenu; ātmā—Nejvyšší Duše; nabhaḥ-chadiḥ—všudypřítomná jako nebe.
Po náležitém uvážení se má muž vzdát zalíbení v těle své ženy, neboť to se nakonec změní v malý hmyz, výkaly či popel. Jakou má toto bezvýznamné tělo cenu? Oč vznešenější je Nejvyšší Bytost, která je všudypřítomná jako nebe?
Zde je také zdůrazněn tentýž bod: muž se má vzdát připoutanosti ke své ženě neboli k sexu. Ten, kdo je inteligentní, dokáže myslet na tělo své ženy jako na obyčejný kus hmoty, který se nakonec promění v malý hmyz, výkaly či popel. V různých společnostech existují různé způsoby, jak naložit s lidským tělem během pohřebního obřadu. Někde předhodí tělo supům, a proto se nakonec promění v supí trus. Jindy ho pouze ponechají osudu, a v tom případě ho sežere malý hmyz. Někde je tělo po smrti okamžitě spáleno, a tak se stane popelem. V každém případě, když inteligentně zvážíme povahu těla a duše, která mu je nadřazená, můžeme se ptát: jakou má tělo cenu? Antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ—tělo může zaniknout každým okamžikem, ale duše je věčná. Život toho, kdo se vzdá připoutanosti k tělu a zvětší svou připoutanost k duši, bude úspěšný. Je to pouze otázka zralého uvážení.