SLOKA 29
yatra yatra harer arcā
sa deśaḥ śreyasāṁ padam
yatra gaṅgādayo nadyaḥ
purāṇeṣu ca viśrutāḥ
yatra yatra—kdekoliv; hareḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy; arcā—je uctívané Božstvo; saḥ—to; deśaḥ—místo, země či čtvrť; śreyasām—všeho příznivého; padam—místo; yatra—kdekoliv; gaṅgā-ādayaḥ — jako například Ganga, Yamunā, Narmadā a Kāverī; nadyaḥ—posvátné řeky; purāṇeṣu—v Purāṇách (doplňkových védských spisech); ca—také; viśrutāḥ—jsou oslavované.
Velice příznivá jsou místa, kde stojí chrám Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, v němž je Pán náležitě uctíván, a také místa, jimiž protékají slavné posvátné řeky zmíněné v Purāṇách, doplňkových védských spisech. Všechny duchovní činnosti prováděné na těchto místech jsou velmi účinné.
Je mnoho ateistů, kteří se staví proti uctívání Božstva Nejvyšší Osobnosti Božství v chrámu. V tomto verši se však rozhodně říká, že každé místo, kde se uctívá Božstvo, je transcendentální; nepatří do hmotného světa. Je také řečeno, že les patří ke kvalitě dobra, a proto se těm, kdo chtějí rozvíjet duchovní život, doporučuje odejít do lesa (vanaṁ gato yad dharim āśrayeta). Člověk však nemá odcházet do lesa, aby tam žil jako opice. Opice a další divoká zvířata také žijí v lese, ale člověk, který tam odchází za účelem duchovního rozvoje, musí přijmout za své útočiště lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství (vanaṁ gato yad dharim āśrayeta). Nikdo by se neměl spokojit pouze s tím, že odejde do lesa; je nutné přijmout útočiště u lotosových nohou Nejvyššího Pána. V tomto věku je nemožné odejít za duchovním rozvojem do lesa, a proto se doporučuje žít v chrámové komunitě jako oddaný, pravidelně uctívat Božstva, dodržovat usměrňující zásady, a tak učinit celé místo Vaikuṇṭhou. Les podléhá kvalitě dobra, města a vesnice kvalitě vášně a nevěstince, hotely a restaurace kvalitě nevědomosti, ale když člověk žije v komunitě při chrámu, žije na Vaikuṇṭě. Proto je zde řečeno: śreyasāṁ padam — to je nejlepší, nejpříznivější místo.
Na mnoha místech po celém světě zřizujeme chrámy, abychom poskytli útočiště oddaným a uctívali Božstva. Božstvo nemůže uctívat nikdo jiný než oddaní. Lidé, kteří se věnují chrámovému uctívání, ale nepřikládají důležitost oddaným, patří do třetí třídy. Jsou to kaniṣṭha-adhikārī a nacházejí se na nižším stupni duchovního života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.47) je řečeno:
arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ
“Ten, kdo s velkou vírou uctívá Božstvo v chrámu, ale neví, jak se chovat k oddaným či ostatním lidem, je prākṛta-bhakta neboli kaniṣṭha-adhikārī.” V chrámu tedy musí být Božstvo Pána a měli by Ho uctívat oddaní. Tato kombinace oddaných a Božstva vytváří prvotřídní transcendentální místo.
Mimo to se stává vznešeným místem i domov oddaného gṛhasthy, který uctívá śālagrāma-śilu či podobu Božstva. Mezi členy tří vyšších tříd společnosti — brāhmaṇy, kṣatriyi a vaiśyi — proto bylo zvykem uctívat śālagrāma-śilu či malá Božstva Rādhā-Kṛṣṇy nebo Sītā-Rāmy v každém domě. Díky tomu bylo vše příznivé. Nyní však lidé od uctívání Božstev upustili. Zmodernizovali se, holdují hříšným činnostem všeho druhu, a proto jsou velice nešťastní.
Ve védské civilizaci jsou tedy poutní místa považována za nanejvýš posvátná a dodnes jich existují stovky a tisíce — například Jagannātha Purī, Vṛndāvan, Hardvar, Rāmeśvara, Prayāg a Mathurā. Indie je místem uctívání a rozvoje duchovního života. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zve všechny lidi z celého světa, bez ohledu na kastu či vyznání, aby přicházeli do jeho středisek a dokonalým způsobem rozvíjeli duchovní život.