SLOKA 40
tato ’rcāyāṁ hariṁ kecit
saṁśraddhāya saparyayā
upāsata upāstāpi
nārthadā puruṣa-dviṣām
tataḥ—poté; arcāyām—Božstvo; harim—které je Nejvyšší Osobnost Božství (jelikož podoba Pána je s Pánem totožná); kecit—někdo; saṁśraddhāya—s velkou vírou; saparyayā—a s příslušnými potřebami; upāsate—uctívá; upāstā api—ačkoliv uctívá Božstvo (s vírou a pravidelně); na—ne; artha-dā—prospěšné; puruṣa-dviṣām—pro ty, kdo jsou plni zášti vůči Pánu Viṣṇuovi a Jeho oddaným.
Někdy začínající oddaný s veškerými předepsanými potřebami uctívá Pána jako Božstvo, ale jelikož je plný zášti vůči zmocněným oddaným Pána Viṣṇua, Pán není s jeho oddanou službou nikdy spokojen.
Uctívání Božstva je zvláště určené k očištění začínajících oddaných. Kázání je však důležitější. V Bhagavad-gītě (18.69) je řečeno: na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ — oddaný, který chce získat uznání Nejvyšší Osobnosti Božství, musí kázat o slávě Pána. Ten, kdo uctívá Božstvo, proto musí být ke kazatelům nesmírně uctivý; jinak tím, že bude pouze uctívat Božstvo, zůstane jen na nižším stupni oddanosti.