SLOKA 5
yāvad-artham upāsīno
dehe gehe ca paṇḍitaḥ
virakto raktavat tatra
nṛ-loke naratāṁ nyaset
yāvat-artham—tolik úsilí na zaopatřování obživy, kolik je nezbytné; upāsīnaḥ—vydělávající; dehe—v těle; gehe—co se týče rodinných záležitostí; ca—také; paṇḍitaḥ—ten, kdo je učený; viraktaḥ—vůbec není poután; rakta-vat—jakoby velmi poután; tatra—v této; nṛ-loke—lidské společnosti; naratām—lidské tělo; nyaset—má znázorňovat.
Ten, kdo je skutečně učený, má na zajištění svého živobytí vynakládat jen tolik práce, kolik je nezbytně nutné k přežití, a přestože má navenek vypadat jako velice připoutaný, má žít v lidské společnosti, aniž by ulpíval na rodinných záležitostech.
Toto je obrázek dokonalého rodinného života. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu ptal Rāmānandy Rāye na cíl života, Rāmānanda Rāya ho popsal různými způsoby podle toho, co doporučují zjevená písma, a nakonec vysvětlil, že člověk může zůstat ve svém postavení — jako brāhmaṇa, śūdra, sannyāsī atd. — ale musí se snažit dotazovat na životní cíl (athāto brahma-jijñāsā). To je náležité využití lidského těla. Když někdo zneužije daru lidské podoby tím, že se zbytečně vyžívá ve zvířecích sklonech k jedení, spaní, páření se a obraně a nesnaží se vyprostit ze zajetí māyi, která podrobuje živou bytost opakovanému zrození, smrti, stáří a nemoci, bude znovu potrestán tím, že bude donucen sestoupit mezi nižší druhy a podstupovat evoluci podle zákonů přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Živá bytost v sevření hmotné přírody se musí znovu vyvíjet z nižších druhů do vyšších, až se nakonec vrátí do lidského těla a dostane další příležitost k vysvobození z hmotného zajetí. Moudrý člověk se však naučí z śāster a od gurua, že my, živé bytosti, jsme všichni věční, ale jsme uvrženi do strastiplných podmínek kvůli styku s různými kvalitami pod vlivem zákonů hmotné přírody. Dojde proto k závěru, že v lidské formě života by neměl usilovat o zbytečné potřeby, ale žít velice jednoduchým způsobem, jen aby udržel duši a tělo pohromadě. Člověk samozřejmě potřebuje nějaký zdroj živobytí, a ten je předepsaný v śāstrách podle jeho varṇy a āśramu. S tím by se měl spokojit. Upřímný oddaný Pána proto nedychtí po stále větším množství peněz, ale snaží se najít nějaký způsob, jak si vydělat na živobytí. Pokud tak činí, Kṛṣṇa mu pomůže. Vydělat si na živobytí tedy není problém. Skutečný problém je, jak se vyprostit z pout zrození, smrti a stáří. To je základní cíl védské civilizace—dosáhnout této svobody, a ne si vymýšlet umělé nezbytnosti. Člověk by měl být spokojen s těmi prostředky k životu, které se mu samy naskytnou. Moderní materialistická civilizace je pravým opakem ideálu. Každý den vymýšlejí takzvaní vůdci moderní společnosti něco, čím přispívají ke komplikovanému způsobu života, který lidi stále více zaplétá do koloběhu zrození, smrti, stáří a nemoci.