SLOKA 11
tasmād daivopapannena
muny-annenāpi dharmavit
santuṣṭo ’har ahaḥ kuryān
nitya-naimittikīḥ kriyāḥ
tasmāt—proto; daiva-upapannena—které lze snadno získat milostí Pána; muni-annena—s jídlem (připraveným na ghí a obětovaným Nejvyššímu Pánu); api—skutečně; dharma-vit—ten, kdo je skutečně znalý náboženských zásad; santuṣṭaḥ—velmi šťastně; ahaḥ ahaḥ—den za dnem; kuryāt—má vykonávat; nitya-naimittikīḥ—pravidelné a příležitostné; kriyāḥ—povinnosti.
Ten, kdo si je skutečně vědom náboženských zásad a není ohavně krutý k nebohým zvířatům, má tedy den za dnem šťastně konat pravidelné i příležitostné oběti s jídlem, jež snadno získá milostí Pána.
Velice důležité je slovo dharmavit, které znamená “ten, kdo zná skutečný smysl náboženství”. Bhagavad-gītā (18.66) vysvětluje: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — být si vědom Kṛṣṇy je nejvyšším stupněm v porozumění náboženským zásadám. Ten, kdo této úrovně dosáhne, vykonává oddanou službu formou arcany. Každý, ať už gṛhastha nebo sannyāsī, může mít vhodně uložená — nebo, je-li to možné, uvedená na oltář — Božstva Rādhā-Kṛṣṇy, Sītā-Rāmy, Lakṣmī-Nārāyaṇa, Pána Jagannātha nebo Śrī Caitanyi Mahāprabhua a každý den Je uctívat obětováním jídla připraveného na ghí, po němž předloží posvěcené prasādam předkům, polobohům a ostatním živým bytostem. Ve všech střediscích hnutí pro vědomí Kṛṣṇy probíhá řádné uctívání Božstev, při kterém se Božstvu obětuje jídlo, a to se potom rozdává prvotřídním brāhmaṇům, vaiṣṇavům i ostatním lidem. Takové konání oběti přináší naprosté uspokojení a členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se těmto transcendentálním činnostem věnují každý den. Zabíjení zvířat je tedy v našem hnutí nemyslitelné.