SLOKA 26
yasya sākṣād bhagavati
jñāna-dīpa-prade gurau
martyāsad-dhīḥ śrutaṁ tasya
sarvaṁ kuñjara-śaucavat
yasya—ten, kdo; sākṣāt—přímo; bhagavati—Nejvyšší Osobnost Božství; jñāna-dīpa-prade—který dává světlo pochodní poznání; gurau — duchovnímu mistrovi; martya-asat-dhīḥ—považuje duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost a trvale zaujímá takový nepříznivý postoj; śrutam—védské poznání; tasya—pro něho; sarvam—vše; kuñjara-śauca-vat—jako koupel slona v jezeře.
Duchovní mistr má být považován přímo za Nejvyššího Pána, protože předává transcendentální poznání umožňující osvícení. Pro toho, kdo se drží hmotné představy, že duchovní mistr je obyčejná lidská bytost, je tedy vše ztraceno. Jeho osvícení, studium Véd a poznání je jako koupel slona.
Je doporučeno ctít duchovního mistra jako toho, kdo je ve stejném postavení jako Nejvyšší Osobnost Božství (sākṣād dharitvena samasta-śāstraiḥ). To přikazují všechna písma. Ācāryaṁ māṁ vijānīyāt—ācāryu je třeba považovat za rovného Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud někdo přes všechny tyto pokyny pokládá duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost, je ztracen. Celé jeho studium Véd a jeho askeze ve snaze dosáhnout osvícení jsou stejně neužitečné jako koupel slona. Slon se důkladně vykoupe v jezeře, ale jakmile vyjde na břeh, nabere ze země prach a rozpráší si ho po tělě. Sloní koupel tedy nemá žádný význam. Někdo může namítnout, že příbuzní duchovního mistra a lidé z jeho okolí ho považují za obyčejnou lidskou bytost; jaké chyby se tedy takovým uvažováním dopouští jeho žák? Na to odpoví další verš, ale pokyn zní, že duchovního mistra nelze nikdy považovat za obyčejného člověka. Každý by se měl striktně držet jeho pokynů — je-li spokojen on, je spokojen i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi).