SLOKA 31
deśe śucau same rājan
saṁsthāpyāsanam ātmanaḥ
sthiraṁ sukhaṁ samaṁ tasminn
āsītarjv-aṅga om iti
deśe—na místě; śucau—velmi posvátném; same—rovném; rājan — ó králi; saṁsthāpya—zajišťující; āsanam—místo k sezení; ātmanaḥ — sám; sthiram—stabilně; sukham—pohodlně; samam—vyrovnaný; tasmin—na to místo upravené k sezení; āsīta—člověk má usednout; ṛju-aṅgaḥ — tělo zcela vzpřímené; oṁ—védskou mantru praṇavu; iti—takto.
Můj milý králi, člověk si má v posvátné poutní oblasti najít místo, kde se bude věnovat yoze. To místo musí být rovné a ne příliš vysoké ani nízké. Tam má pohodlně sedět, být klidný a vyrovnaný, držet tělo vzpřímené a tak začít pronášet védskou praṇavu.
Pronášení oṁ se obvykle doporučuje proto, že zpočátku člověk nedokáže porozumět Osobnosti Božství. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) uvádí:
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto nedvojnou podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Dokud člověk není plně přesvědčen o existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, má sklon se stát impersonalistickým yogīnem, který hledá Nejvyššího Pána ve svém srdci (dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ). Zde je doporučeno pronášení oṁkāry (praṇavy), které na počátku transcendentální realizace může nahradit zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Mezi Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou a oṁkārou není žádný rozdíl, neboť obojí je zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Praṇavaḥ sarva-vedeṣu—zvukovou vibrací oṁkārou začínají všechna védská písma (oṁ namo bhagavate vāsudevāya). Pronášení oṁkāry a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry se od sebe liší tím, že Hare Kṛṣṇa lze zpívat bez ohledu na místo a bez příprav k sezení doporučených v Bhagavad-gītě (6.11):
śucau deśe pratiṣṭhāpya
sthiram āsanam ātmanaḥ
nāty-ucchritaṁ nātinīcaṁ
cailājina-kuśottaram
“K provádění yogy se má yogī odebrat na osamělé místo. Tam má na zemi rozprostřít trávu kuśa a pokrýt ji jelení kůží a měkkým plátnem. Místo k sezení nemá být ani příliš vysoké, ani příliš nízké a má se nacházet v poutní oblasti.” Hare Kṛṣṇa mantru může zpívat kdokoliv bez ohledu na to, kde a jak sedí. Śrī Caitanya Mahāprabhu otevřeně prohlásil: niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ. Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry neomezují žádné pokyny týkající se místa k sezení. Pokyn niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ se vztahuje na místo, čas i osobu (deśa, kāla a pātra). Každý tedy může zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, bez ohledu na čas a místo. Zvláště v tomto věku, Kali-yuze, je velice obtížné najít vhodné místo, které by odpovídalo tomu, co doporučuje Bhagavad-gītā. Hare Kṛṣṇa mahā-mantru je však možné zpívat kdekoliv a kdykoliv a velice rychle to přinese výsledky. I při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry však může člověk dodržovat usměrňující zásady. Když sedí a zpívá, může držet tělo vzpřímené; to mu pomůže, aby neusínal.