SLOKA 36
yaḥ pravrajya gṛhāt pūrvaṁ
tri-vargāvapanāt punaḥ
yadi seveta tān bhikṣuḥ
sa vai vāntāśy apatrapaḥ
yaḥ—ten, kdo; pravrajya—nadobro skončil a odešel do lesa (poté, co dosáhl transcendentální blaženosti); gṛhāt—z domova; pūrvam—nejprve; tri-varga—tři principy: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; āvapanāt—z pole, na kterém jsou zasety; punaḥ—znovu; yadi—jestliže; seveta—má přijmout; tān—materialistické činnosti; bhikṣuḥ — ten, kdo přijal sannyās; saḥ—takový člověk; vai—skutečně; vānta-āśī — ten, kdo pojídá vlastní zvratky; apatrapaḥ—beze studu.
Každý, kdo přijímá sannyās, se zříká tří druhů hmotného jednání, jemuž se lidé oddávají na poli rodinného života: náboženství, hospodářského rozvoje a uspokojování smyslů. Člověk, který nejprve přijme sannyās, ale poté se k materialistickým činnostem znovu vrátí, se nedá nazvat jinak než vāntāśī, “ten, kdo pojídá vlastní zvratky”. Nemá v sobě ani kouska studu.
Hmotné činnosti jsou usměrněné prostřednictvím varṇāśrama-dharmy; jinak se neliší od života zvířat. Ale i člověk, který dodržuje zásady své varṇy a āśramu — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — musí nakonec přijmout sannyās, stav odříkání, neboť jedině ve stavu odříkání je možné setrávat ve stavu transcendentální blaženosti (brahma-sukha). Člověka na úrovni brahma-sukha již nepřitahují chtivé touhy. Sannyāsīnem se tedy může stát ten, kdo již není rozrušen; zvláště touhou po sexu. Jinak by neměl sannyās přijímat. Pokud někdo přijme sannyās, aniž by na to byl zralý, je velice pravděpodobné, že ho budou přitahovat ženy a chtivé touhy, a tak se znovu stane takzvaným gṛhasthou či obětí žen. Takový člověk v sobě nemá kouska studu a říká se mu vāntāśī neboli “ten, kdo jí to, co již vyzvracel”. Jeho život je zavrženíhodný. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto doporučujeme, aby se sannyāsīni a brahmacārīni přísně stranili společnosti žen a vyhýbali se tak možnosti, že znovu padnou za oběť chtíči a poklesnou.