SLOKA 35
kāmādibhir anāviddhaṁ
praśāntākhila-vṛtti yat
cittaṁ brahma-sukha-spṛṣṭaṁ
naivottiṣṭheta karhicit
kāma-ādibhiḥ—různými chtivými touhami; anāviddham—neovlivněné; praśānta—klidné, pokojné; akhila-vṛtti—v každém ohledu, ve všech činnostech; yat—to, co; cittam—vědomí; brahma-sukha-spṛṣṭam—nacházející se na transcendentální úrovni věčné blaženosti; na—ne; eva—zajisté; uttiṣṭheta—může opustit; karhicit—kdy.
Když je vědomí živé bytosti neznečištěné hmotnými chtivými touhami, je klidné při všech činnostech, neboť živá bytost dosáhla věčného, blaženého života. Po dosažení této úrovně se již nikdy nevrátí k materialistickému jednání.
Stav brahma-sukha-spṛṣṭam popisuje i Bhagavad-gītā (18.54):
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, okamžitě poznává Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. Tehdy začíná jednat transcendentálně, prokazovat oddanou službu Pánu.” Obecně platí, že kdo jednou dosáhne transcendentální úrovně brahma-sukha, transcendentální blaženosti, ji nikdy neopustí. Pokud se však živá bytost nevěnuje oddané službě, je možné, že se znovu vrátí na hmotnou úroveň. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ — někdo může dosáhnout úrovně brahma-sukha, transcendentální blaženosti, ale i z ní poklesnout na hmotnou úroveň, pokud se nezaměstnává oddanou službou.