SLOKA 42
akṣaṁ daśa-prāṇam adharma-dharmau
cakre ’bhimānaṁ rathinaṁ ca jīvam
dhanur hi tasya praṇavaṁ paṭhanti
śaraṁ tu jīvaṁ param eva lakṣyam
akṣam—paprsky (kola kočáru); daśa—deset; prāṇam—deset druhů vzduchu proudícího v těle; adharma—bezbožnost; dharmau—náboženství (dvě poloviny kola, horní a dolní); cakre—v kole; abhimānam—falešné ztotožňování se; rathinam—majitel kočáru či vládce těla; ca — také; jīvam—živá bytost; dhanuḥ—luk; hi—zajisté; tasya—jeho; praṇavam—védská mantra oṁkāra; paṭhanti—je řečeno; śaram—šíp; tu—ale; jīvam—živá bytost; param—Nejvyšší Pán; eva—zajisté; lakṣyam—terč.
Deset druhů vzduchu působícího v těle je přirovnáno k paprskům kol kočáru a horní a dolní poloviny kola se nazývají náboženství a bezbožnost. Živá bytost ovlivněná tělesným pojetím života je majitelem kočáru. Védská mantra praṇava je luk, čistá živá bytost je šíp a terčem je Nejvyšší Bytost.
V hmotném těle neustále proudí deset druhů životního vzduchu. Nazývají se prāṇa, apāna, samāna, vyāna, udāna, nāga, kūrma, kṛkala, devadatta a dhanañjaya. Zde jsou přirovnány k paprskům kol kočáru. Životní vzduch přestavuje energii umožňující všechny činnosti živé bytosti, které jsou někdy zbožné a jindy bezbožné. Proto je řečeno, že náboženství a bezbožnost tvoří horní a dolní poloviny kol kočáru. Když se živá bytost rozhodne vrátit domů, zpátky k Bohu, jejím terčem je Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. V podmíněném stavu však nechápe, že cílem života je Nejvyšší Pán (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ.) Snaží se být šťastná v tomto hmotném světě, aniž by znala cíl života. Když se však očistí, vzdá se tělesného pojetí života a falešné příslušnosti k určité skupině, národu, společnosti, rodině a podobně (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Pak vezme šíp svého očištěného života a za pomoci luku — transcendentálního pronášení praṇavy či zpívání Hare Kṛṣṇa mantry — se vystřelí směrem k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém komentáři uvádí, že jelikož jsou v tomto verši použita slova “luk” a “šíp”, někdo může prohlásit, že se Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost stali nepřáteli. Ale i v případě, že se Nejvyšší Pán stane takzvaným nepřítelem živé bytosti, přináší Mu to rytířské potěšení. Pán například bojoval s Bhīṣmou, a když Bhīṣma na Kuruovském bitevním poli pobodal šípy Jeho tělo, byl to projev jednoho ze vztahů či nálad, jichž je celkem dvanáct. Když se podmíněná duše snaží dosáhnout Pána tím, že na Něho vystřeluje šíp, Pán v tom nachází potěšení a živá bytost z toho má prospěch v podobě možnosti návratu domů, zpátky k Bohu. V této souvislosti se uvádí další příklad. Když Arjuna prostřelil ādhāra-mīnu, rybu uvnitř cakry, získal drahocennou výhru — Draupadī. A když šíp v podobě zpívání Pánova svatého jména zasáhne lotosové nohy Pána Viṣṇua, pak za tento hrdinský čin na poli oddané služby se živá bytost může vrátit domů, zpátky k Bohu.