SLOKA 54
agniḥ sūryo divā prāhṇaḥ
śuklo rākottaraṁ sva-rāṭ
viśvo ’tha taijasaḥ prājñas
turya ātmā samanvayāt
agniḥ—oheň; sūryaḥ—slunce; divā—den; prāhṇaḥ—konec dne; śuklaḥ—jasná polovina měsíce; rāka—úplněk na konci śukla-pakṣi; uttaram—období, kdy slunce putuje na sever; sva-rāṭ—Nejvyšší Brahman či Pán Brahmā; viśvaḥ—hrubohmotné podmínění; atha—Brahmaloka, vrchol hmotného požitku; taijasaḥ—jemnohmotné podmínění; prājñaḥ—svědek podléhající kauzálnímu podmínění; turyaḥ—transcendentální; ātmā—duše; samanvayāt—jako přirozený důsledek.
Na své cestě vzhůru živá bytost prochází různými světy ohně, slunce, dne, konce dne, jasné poloviny měsíce, úplňku a severní dráhy slunce pod dohledem božstev, která jim vládnou. Když se dostane na Brahmaloku, užívá si života po mnoho miliónů let a nakonec se vytratí její hmotné podmínění. Tehdy dospěje na úroveň subtilního podmínění a poté kauzálního podmínění, kdy je svědkem všech předchozích stavů. Po zničení tohoto kauzálního stavu dosahuje svého čistého stavu, v němž se ztotožňuje s Nadduší. Tak se živá bytost stává transcendentální.