SLOKA 57
ādāv ante janānāṁ sad
bahir antaḥ parāvaram
jñānaṁ jñeyaṁ vaco vācyaṁ
tamo jyotis tv ayaṁ svayam
ādau—na počátku; ante—na konci; janānām—všech živých bytostí; sat—vždy existující; bahiḥ—vně; antaḥ—uvnitř; para—transcendentální; avaram—hmotné; jñānam—poznání; jñeyam—cíl poznání; vacaḥ—vyjádření; vācyam—konečný objekt; tamaḥ—tma; jyotiḥ—světlo; tu — ovšem; ayam—tento (Nejvyšší Pán); svayam—sám.
Ten, kdo se nachází uvnitř a vně, na počátku a na konci existence všeho a všech živých bytostí, jako zdroj požitku i poživatel všeho, lepšího i horšího, je Nejvyšší Pravdou. Existuje vždy jako poznání a cíl poznání, jako výraz a popisovaný objekt, jako tma a jako světlo. On, Nejvyšší Pán, je tedy vším.
Zde je vyložen védský aforismus sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Totéž je vysvětleno v catuḥ-ślokī Bhāgavatamu. Aham evāsam evāgre—Nejvyšší Pán existoval na počátku, existuje po stvoření, kdy vše udržuje, a po zničení opět vše vstupuje do Něho, jak uvádí Bhagavad-gītā (prakṛtiṁ yānti māmikām). Nejvyšší Pán je tedy ve skutečnosti vším. V podmíněném stavu jsme zmateni, ale v dokonalém stavu osvobození chápeme, že Kṛṣṇa je příčinou všeho.
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
“Kṛṣṇa, jenž je známý pod jménem Govinda, je nejvyšší vládce. Má věčné, duchovní tělo plné blaženosti. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ — je prvotní příčinou všech příčin.” (Brahma-saṁhitā 5.1) Toto je dokonalé poznání.