SLOKA 58
ābādhito ’pi hy ābhāso
yathā vastutayā smṛtaḥ
durghaṭatvād aindriyakaṁ
tadvad artha-vikalpitam
ābādhitaḥ—odmítnutý; api—ačkoliv; hi—jistě; ābhāsaḥ—odraz; yathā—jako; vastutayā—forma skutečnosti; smṛtaḥ—přijímaný; durghaṭatvāt—jelikož je velmi obtížné dokázat skutečnost; aindriyakam—poznání získané smysly; tadvat—podobně; artha—skutečnost; vikalpitam — předmět spekulace či pochybností.
I když někdo může považovat odraz slunce od zrcadla za neskutečný, přesto opravdu existuje. Dokázat pomocí spekulativního poznání, že neexistuje žádná skutečnost, by tedy bylo nesmírně obtížné.
Impersonalisté se snaží dokázat, že rozmanitost, kterou vidí empirický filozof, je falešná. Neosobní filozofie, vivarta-vāda, obvykle uvádí jako příklad pokládání provazu za hada. Podle tohoto příkladu je rozmanitost, kterou vidíme, stejně domnělá, jako provaz, který považujeme za hada. Vaiṣṇavové však říkají, že i když je představa provazu jako hada mylná, had sám není neskutečný. Všichni jsme se již setkali se skutečným hadem, a proto víme, že vidět v provazu hada je sice mylný či iluzorní vjem, ale had opravdu existuje. Také tento svět, který je plný rozmanitosti, není neskutečný; je odrazem skutečnosti Vaikuṇṭhy, duchovního světa.
Odraz slunce od zrcadla není nic než světlo v temnotě. I když se tedy nejedná o přímé sluneční světlo, bez něho by nemohl existovat. Také rozmanitost tohoto světa by nemohla existovat, kdyby neměla svou skutečnou předlohu v duchovním světě. To māyāvādský filozof nemůže pochopit, ale skutečný filozof musí být přesvědčený o tom, že žádné světlo nemůže existovat bez světla slunce. Hra se slovy, kterou chce māyāvādský filozof dokázat, že tento hmotný svět je neskutečný, tedy může zapůsobit na nezkušené děti, ale člověk s dokonalým poznáním dobře ví, že nic nemůže existovat bez Kṛṣṇy. Vaiṣṇava proto trvá na tom, že každý musí nějakým způsobem přijmout Kṛṣṇu (tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet).
Když povzneseme svou neochvějnou víru k lotosovým nohám Kṛṣṇy, vše nám bude vyjeveno. V Bhagavad-gītě (7.1) Kṛṣṇa také říká:
mayy āsakta-manāḥ pārtha
yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ
asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ
yathā jñāsyasi tac chṛṇu
“Nyní slyš, ó synu Pṛthy, jak Mě můžeš dokonale znát, bez jakékoliv pochybnosti, budeš-li provádět yogu plně si Mě vědom, s myslí na Mě upřenou.” Stačí vyvinout pevnou víru v Kṛṣṇu a Jeho pokyny, a můžeme bez pochybností chápat skutečnost (asaṁśayaṁ samagraṁ mām) — to, jak jedná Kṛṣṇova hmotná a duchovní energie a jak je Kṛṣṇa přítomný všude, přestože ne všechno je On. Tato filozofie acintya-bhedābheda, nepochopitelné jednoty a rozdílnosti, je dokonalou filozofií, kterou učí vaiṣṇavové. Vše emanuje z Kṛṣṇy, ale z toho nevyplývá, že je proto nutné vše uctívat. Spekulativní poznání nám nemůže představit skutečnost takovou, jaká je; bude vždy nesmírně nedokonalé. Takzvaní vědci se snaží dokázat, že žádný Bůh neexistuje a vše se děje díky zákonům přírody, ale to je nedokonalé poznání, neboť nic nemůže fungovat bez řízení Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (9.10) to vysvětluje sám Pán:
mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate
“Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým dohledem, ó synu Kuntī, a přivádí na svět všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Jejím působením je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.” Śrīla Madhvācārya v této souvislosti poznamenává: durghaṭatvād arthatvena parameśvareṇaiva kalpitam. Za vším stojí Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ). To může pochopit jedině mahātmā, který má dokonalé poznání. Setkat se s takovým mahātmou je velice vzácné.