SLOKA 61
syāt sādṛśya-bhramas tāvad
vikalpe sati vastunaḥ
jāgrat-svāpau yathā svapne
tathā vidhi-niṣedhatā
syāt—stává se; sādṛśya—podobnost; bhramaḥ—chyba; tāvat—dokud; vikalpe—oddělené; sati—část; vastunaḥ—od podstaty; jāgrat—bdění; svāpau—spánek; yathā—jako; svapne—ve snu; tathā—podobně; vidhi-niṣedhatā—usměrňující zásady v podobě příkazů a zákazů.
Když jsou podstata a její části oddělené, nalézání podobnosti mezi nimi se nazývá iluze. Když člověk sní, vytváří rozdíl mezi dvěma stavy, zvanými bdění a spánek. Právě v takovém stavu mysli se doporučuje následovat usměrňující zásady písem v podobě příkazů a zákazů.
V hmotném životě platí mnoho usměrňujících zásad a formalit. Je-li hmotná existence dočasná či falešná, neznamená to, že duchovní svět — i když je podobný — je také falešný. To, že naše hmotné tělo je falešné či dočasné, neznamená, že tělo Nejvyššího Pána je také falešné či dočasné. Duchovní svět je skutečný a hmotný svět se mu podobá. Například na poušti je někdy vidět fata morgána, ale přestože voda v ní je iluze, neznamená to, že žádná voda ve skutečnosti neexistuje; voda existuje, ale ne na poušti. Stejně tak není nic skutečného v tomto hmotném světě, avšak skutečnost se nachází v duchovním světě. Pánova podoba a Jeho sídlo — Goloka Vṛndāvana uprostřed vaikunthských planet — jsou věčné skutečnosti.
Z Bhagavad-gīty víme, že existuje ještě jiná prakṛti neboli energie, a ta je skutečná. To vysvětluje sám Pán v osmé kapitole Bhagavad-gīty (8.19-21):
bhūta-grāmaḥ sa evāyaṁ
bhūtvā bhūtvā pralīyate
rātry-āgame 'vaśaḥ pārtha
prabhavaty ahar-āgame
paras tasmāt tu bhāvo ’nyo
’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
avyakto ’kṣara ity uktas
tam āhuḥ paramāṁ gatim
yaṁ prāpya na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama
“Všechny živé bytosti se znovu a znovu rodí, když přichází Brahmův den, a s příchodem Brahmovy noci jsou bezmocně zničeny. Existuje však ještě jiná, neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální vůči této projevené a neprojevené hmotě. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto světě zničeno, ona zůstává beze změn. To, co vedāntisté popisují jako neprojevené a nepomíjivé, co je známo jako nejvyšší cíl; místo, z něhož se ten, kdo ho dosáhne, již nikdy nevrací — to je Mé svrchované sídlo.” Hmotný svět je odrazem duchovního světa. Hmotný svět je dočasný, a proto falešný, ale duchovní svět je věčná skutečnost.