SLOKA 16
evaṁ viprakṛte loke
daityendrānucarair muhuḥ
divaṁ devāḥ parityajya
bhuvi cerur alakṣitāḥ
evam—takto; viprakṛte—sužovaní; loke—když všichni lidé; daitya-indra-anucaraiḥ—následovníky Hiraṇyakaśipua, krále Daityů; muhuḥ — znovu a znovu; divam—nebeské planety; devāḥ—polobozi; parityajya—opouštějící; bhuvi—po planetě Zemi; ceruḥ—putovali (aby viděli rozsah škod); alakṣitāḥ—neviděni démony.
Všichni lidé byli stále sužováni pohromami, které měli na svědomí stoupenci Hiraṇyakaśipua, a museli zanechat činností charakteristických pro védskou kulturu. Znepokojeni byli i polobozi, kteří nedostávali výsledky yajñi. Opustili svá obydlí na nebeských planetách a neviděni démony začali putovat po Zemi, aby viděli rozsah škod.
Bhagavad-gītā uvádí, že konání yajñi vede ke štěstí jak lidí, tak polobohů. Když nepokoje vyvolávané démony zastavily yajñu, polobozi byli přirozeně připraveni o její výsledky, a to narušilo plnění jejich povinností. Sestoupili tedy na Zemi, aby viděli, nakolik jsou lidé sužováni, a aby zvážili co podniknout.