SLOKA 22
nitya ātmāvyayaḥ śuddhaḥ
sarvagaḥ sarva-vit paraḥ
dhatte ’sāv ātmano liṅgaṁ
māyayā visṛjan guṇān
nityaḥ—věčná; ātmā—duše; avyayaḥ—nepomíjivé povahy; śuddhaḥ — bez jakékoliv stopy hmoty; sarva-gaḥ—schopná jít kamkoliv, v rámci hmotného či duchovního světa; sarva-vit—plná poznání; paraḥ—transcendentální vůči hmotným podmínkám; dhatte—přijímá; asau—tato ātmā, živá bytost; ātmanaḥ—vlastního já; liṅgam—tělo; māyayā—působením hmotné energie; visṛjan—vytvářející; guṇān—různé hmotné vlastnosti.
Duše, živá bytost, neumírá; je věčná a neměnná. Je prostá hmotného znečištění, a má tak přístup kamkoliv, v hmotném i v duchovním světě. Vyznačuje se plným vědomím a zcela se liší od hmotného těla. Jelikož je ale svedena následkem zneužití své nepatrné nezávislosti, je nucena přijímat jemnohmotná a hrubohmotná těla vytvořená hmotnou energií, a tím pádem podléhat takzvanému štěstí a neštěstí v hmotném světě. Nikdo by proto neměl naříkat nad tím, že duše opustí tělo.
Hiraṇyakaśipu velmi inteligentně popsal postavení duše. Duše není nikdy tělem — vždy se od něho diametrálně liší. Je věčná a neměnná, a nikdy tedy neumírá. Když si však tatáž čistá duše přeje nezávisle si užívat hmotného světa, je podmíněna hmotnou přírodou, a musí proto přijmout určitý druh těla a zakoušet bolesti a radosti s ním spojené. V Bhagavad-gītě (13.22) to popisuje rovněž Pán Kṛṣṇa: kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu — živá bytost se rodí v různých rodinách či formách života, jelikož je nakažena kvalitami hmotné přírody. Když je podmíněna hmotnou energií, musí přijmout určitý druh těla, který jí hmotná příroda poskytne na pokyn Nejvyššího Pána.
īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā
“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou jakoby usazeny na stroji z hmotné energie.” (Bg. 18.61) Tělo je jako stroj. Živá bytost dostává podle své karmy příslušný druh takového stroje, aby se mohla pod kontrolou hmotné přírody pohybovat z místa na místo. To pokračuje tak dlouho, dokud se neodevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te). Dokud se podmíněná duše neodevzdá, zařizuje hmotná příroda její přemísťování z jednoho života do druhého.