SLOKA 21
bhūtānām iha saṁvāsaḥ
prapāyām iva suvrate
daivenaikatra nītānām
unnītānāṁ sva-karmabhiḥ
bhūtānām—všech živých bytostí; iha—v tomto hmotném světě; saṁvāsaḥ—společné žití; prapāyām—na místě, kde se lze napít chladivé vody; iva—jako; su-vrate—ó má vznešená matko; daivena—vyšším řízením; ekatra—na jedno místo; nītānām—těch, kdo byli přivedeni; unnītānām—těch, kteří jsou od sebe odděleni; sva-karmabhiḥ—svými vlastními reakcemi.
Má milá matko! V restauraci či na místě, kde se lze napít chladivé vody, se schází mnoho poutníků, a když se napijí, každý pokračuje v cestě za svým cílem. Podobně se živé bytosti spojí v rodině a později jsou v důsledku vlastních činností od sebe odděleny a pokračují ke svým místům určení.
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za původce činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.” (Bg. 3.27) Vše živé jedná přesně podle pokynů prakṛti, hmotné přírody, jelikož v hmotném světě zcela podléháme vyššímu řízení. Všechny živé bytosti v tomto světě sem přišly pouze kvůli tomu, že se chtěly v požitku vyrovnat Kṛṣṇovi; proto byly poslány sem, kde budou do různé míry ovlivněny hmotnou přírodou. V hmotném světě je takzvaná rodina kombinací několika osob v jednom domově, které tam jsou na určitou dobu uvězněny. Tak jako se vězňové ihned po ukončení trestu a propuštění rozejdou, my všichni, kteří jsme se dočasně sešli jako členové rodiny, budeme pokračovat v cestě za svým osudem. V této souvislosti se uvádí další příklad: členové rodiny jsou jako stébla trávy unášená vlnami řeky. Někdy se tato stébla setkají ve vírech a pak je tytéž vlny opět rozdělí a dále pluje každé samo.
Třebaže byl Hiraṇyakaśipu démon, dostatečně znal Védy. Rada, kterou dal své rodině — švagrové, matce a synovcům — tedy byla vcelku rozumná. Démoni mívají vysokou úroveň poznání, ale nepoužívají svou inteligenci ke službě Pánu, a proto jsou nazýváni démony. Polobozi naopak jednají velice inteligentně, aby uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.13) takto:
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
“Ó nejlepší z dvojzrozených! Závěr zní, že nejvyšší dokonalostí, které lze dosáhnout plněním vlastních předepsaných povinností (dharmy) podle dané společenské třídy a životního stavu, je potěšit Pána Hariho.” Aby se člověk stal polobohem či získal božské vlastnosti, musí uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, ať je jeho zaměstnání jakékoliv.