SLOKA 44
suyajño nanv ayaṁ śete
mūḍhā yam anuśocatha
yaḥ śrotā yo ’nuvakteha
sa na dṛśyeta karhicit
suyajñaḥ—král jménem Suyajña; nanu—ovšem; ayam—tento; śete — leží; mūḍhāḥ—ó vy hloupí lidé; yam—koho; anuśocatha—bědujete pro; yaḥ—ten, kdo; śrotā—naslouchající; yaḥ—ten, kdo; anuvaktā—hovořící; iha—v tomto světě; saḥ—on; na—ne; dṛśyeta—je viditelný; karhicit — kdykoliv.
Yamarāja pokračoval: Vy všichni, kdo naříkáte, jste pošetilí! Muž jménem Suyajña, nad kterým truchlíte, leží stále před vámi a nikam neodešel. Co je tedy důvodem vašeho nářku? Dříve vás poslouchal a odpovídal vám, ale nyní ho nemůžete nalézt a bědujete. To je rozporuplné chování. Ve skutečnosti jste nikdy neviděli osobu v těle, která vás poslouchala a odpovídala vám. Váš nářek je zbytečný. Tělo, které jste měli vždy před očima, leží před vámi.
Tento pokyn Yamarāje v podobě chlapce pochopí i obyčejný člověk. Obyčejného člověka, který považuje tělo za vlastní já, lze bezpochyby přirovnat ke zvířeti (yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke ... sa eva go-kharaḥ). I on však dokáže pochopit, že po smrti už tu daná osoba není. Přestože zde tělo zůstává, příbuzní mrtvého naříkají, že odešel, neboť obyčejní lidé vidí tělo, ale nevidí duši. Bhagavad-gītā popisuje, že duše, vlastník těla, sídlí v jeho nitru (dehino 'smin yathā dehe). Když někdo zemře a jeho dech v nosních dírkách se zastaví, je zřejmé, že osoba uvnitř těla, která poslouchala a odpovídala, právě odešla. Obyčejný člověk tak dochází k závěru, že duše se lišila od těla a nyní je pryč. I obyčejný člověk tedy pochopí — když přijde k rozumu — že skutečnou osobu, která byla uvnitř těla a poslouchala a odpovídala, nikdy neviděl. K čemu je dobré bědovat pro to, co jsme nikdy neviděli?