SLOKA 43
yathānalo dāruṣu bhinna īyate
yathānilo deha-gataḥ pṛthak sthitaḥ
yathā nabhaḥ sarva-gataṁ na sajjate
tathā pumān sarva-guṇāśrayaḥ paraḥ
yathā—jako; analaḥ—oheň; dāruṣu—ve dřevě; bhinnaḥ—oddělený; īyate—je vnímán; yathā—jako; anilaḥ—vzduch; deha-gataḥ—v těle; pṛthak—oddělený; sthitaḥ—spočívající; yathā—jako; nabhaḥ—nebe; sarva-gatam—všeprostupující; na—ne; sajjate—mísí se; tathā—podobně; pumān—živá bytost; sarva-guṇa-āśrayaḥ—přestože je nyní útočištěm kvalit hmotné přírody; paraḥ—mimo hmotné znečištění.
Stejně jako vnímáme, že oheň se liší od dřeva, přestože je v něm, že vzduch je oddělený od těla, přestože se nachází v ústech a nosních dírkách, a stejně jako se nebe nikdy s ničím nemísí, přestože prostupuje vším, tak je i živá bytost oddělená od hmotného těla, jehož je zdrojem, přestože je v něm nyní uvězněná.
V Bhagavad-gītě Nejvyšší Pán vysvětluje, že hmotná i duchovní energie pocházejí z Něho. Hmotná příroda je popsána jako me bhinnā prakṛtir aṣṭadhā, osm oddělených energií Pána. Ale i přesto, že o osmi hrubohmotných a jemnohmotných energiích — zemi, vodě, ohni, vzduchu, éteru, mysli, inteligenci a falešném egu — je řečeno, že jsou bhinnā, oddělené od Pána, ve skutečnosti od Něho oddělené nejsou. Tak jako se oheň zdá být oddělený od dřeva a vzduch proudící nosními dírkami a ústy oddělený od těla, i Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství, se zdá být oddělená od živé bytosti, nicméně oddělená je a zároveň není. To je filozofie Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zvaná acintya-bhedābheda-tattva. Z hlediska reakcí karmy vypadá živá bytost jako oddělená od Nejvyšší Osobnosti Božství, ale ve skutečnosti je s Pánem důvěrně spojena. I když se tedy nyní zdá, že nás Pán opomíjí, faktem je, že věnuje našim činnostem neustálou pozornost. Za všech okolností bychom proto měli záviset na svrchovanosti Nejvyššího Pána, a obnovit tak svůj důvěrný vztah s Ním. Musíme záviset na autoritě a vládě Nejvyšší Osobnosti Božství.