SLOKA 58
śrī-hiraṇyakaśipur uvāca
bāla evaṁ pravadati
sarve vismita-cetasaḥ
jñātayo menire sarvam
anityam ayathotthitam
śrī-hiraṇyakaśipuḥ uvāca—Śrī Hiraṇyakaśipu řekl; bāle—když Yamarāja v podobě chlapce; evam—takto; pravadati—velice filozoficky hovořil; sarve—všichni; vismita—ohromená; cetasaḥ—jejich srdce; jñātayaḥ — příbuzní; menire—mysleli si; sarvam—vše hmotné; anityam—dočasné; ayathā-utthitam—vzniklé z dočasných jevů.
Hiraṇyakaśipu řekl: Když Yamarāja v podobě malého chlapce poučoval příbuzné obklopující mrtvé tělo Suyajñi, všichni byli ohromeni jeho filozofickými slovy. Uvědomovali si, že vše hmotné je dočasné a nic nepřetrvá.
Toto dokládá Bhagavad-gītā (2.18): antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ — tělo podléhá zániku, ale duše, která je uvnitř, nezaniká. Povinností členů společnosti, kteří jsou pokročilí v poznání, je tedy studovat věčné, přirozené postavení nepomíjivé duše a nemarnit drahocenný čas lidského života pouhým zaopatřováním těla, aniž by brali v úvahu skutečnou životní zodpovědnost. Každý člověk se má snažit pochopit, jak může být duše šťastná a kde může dosáhnout věčného, blaženého života plného poznání. Lidé jsou předurčeni ke studiu těchto témat, nikoliv k tomu, aby jen pečovali o dočasné tělo, které se nevyhnutelně změní. Nikdo neví, zda dostane opět lidské tělo; není to vůbec jisté, neboť podle svého jednání může živá bytost obdržet jakékoliv tělo, od těla poloboha až po tělo psa. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti uvádí ve svém komentáři:
ahaṁ mamābhimānādi-
tva-yathottham anityakam
mahadādi yathotthaṁ ca
nityā cāpi yathotthitā
asvatantraiva prakṛtiḥ
sva-tantro nitya eva ca
yathārtha-bhūtaś ca para
eka eva janārdanaḥ
Jedině Janārdana, Nejvyšší Osobnost Božství, existuje věčně. Jeho stvoření — hmotný svět — je dočasné. Každý, kdo je uchvácen hmotnou energií a myslí si: “Jsem tělo a vše, co k němu patří, je mé,” je tedy pod vlivem iluze. Živá bytost má myslet jen na to, že je věčně částí Janārdany, a její úsilí v tomto hmotném světě — zvláště v lidském těle — má být zaměřené na to, aby se vrátila domů, zpátky k Bohu, a dosáhla tak Janārdanovy společnosti.