SLOKA 24

V Bhagavad-gītě (9.23-24) Pán Kṛṣṇa říká:

“Ó synu Kuntī! Ti, kdo jsou oddáni jiným bohům a s vírou je uctívají, ve skutečnosti uctívají jen Mě, ale nesprávným způsobem. Já jsem jediným příjemcem a Pánem všech obětí. A ti, kdo neznají Mou pravou, transcendentální povahu, poklesnou.”

Kṛṣṇa zde v podstatě říká: “Ti, kdo se věnují uctívání polobohů, nejsou příliš inteligentní, třebaže je toto uctívání nepřímo určeno Mně.” Když například člověk zalévá listy a větve stromu a nikoliv kořen, jedná bez dostatečného poznání či dodržování jistých usměrňujících zásad. A způsob, jak sloužit různým částem těla, je dodávat potravu žaludku. Polobozi jsou takříkajíc různými úředníky a vedoucími osobnostmi ve vládě Nejvyššího Pána. Je třeba se řídit zákony, které stanovila vláda, nikoliv jednotliví úředníci či vedoucí představitelé. Každý má uctívat pouze Nejvyššího Pána; to automaticky uspokojí Jeho různé úředníky a vedoucí osobnosti. Ti jednají jako zástupci vlády a dávat jim úplatky je nezákonné. To je v Bhagavad-gītě vyjádřeno výrazem avidhi-pūrvakam. Jinými slovy — Kṛṣṇa neschvaluje uctívání polobohů, které je zbytečné.

V Bhagavad-gītě je jasně řečeno: je mnoho druhů obětí, které doporučují Védy, ale všechny tyto yajñi jsou určeny k uspokojení Nejvyššího Pána. Yajña znamená Viṣṇu. Ve třetí kapitole Bhagavad-gīty je jednoznačně uvedeno, že každý má pracovat pouze pro uspokojení Yajñi, Viṣṇua. V dokonalé civilizaci, zvané varṇāśrama-dharma, je uspokojení Viṣṇua prvořadým cílem. Proto Kṛṣṇa říká: “Mně patří požitky ze všech obětí, neboť Já jsem Nejvyšší Pán.” Méně inteligentní jedinci, kteří o této skutečnosti nevědí, však uctívají polobohy, aby získali dočasný prospěch. Proto klesají na hmotnou úroveň a nedosahují kýženého cíle života. Ten, kdo má jakoukoliv hmotnou touhu, by se měl za její splnění raději modlit k Nejvyššímu Pánu (i když je pravda, že to není čistá oddanost). Tak dosáhne vytouženého výsledku.

Pánu Brahmovi se Hiraṇyakaśipu klaněl, ale vůči Pánu Viṣṇuovi zaujímal ostře nepřátelský postoj. Tak se pozná asura. Asurové uctívají polobohy jako nezávislé na Pánu, aniž by věděli, že všichni polobozi vděčí za svou moc tomu, že jsou Pánovými služebníky. Kdyby jim Nejvyšší Pán jejich moc odebral, již by nemohli svým následovníkům za jejich uctívání udílet žádná požehnání. Oddaný se od neoddaného neboli asury liší: ví, že Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství a že každý získává svou moc od Něho. Oddaný uctívá Pána Viṣṇua, aniž by v zájmu získání určitých schopností uctíval polobohy — ví, že bude-li si přát určitou schopnost, může ji získat jako Viṣṇuův oddaný. Śāstra (Bhāg. 2.3.10) proto doporučuje:

“Ten, kdo projevuje větší inteligenci — ať už nemá žádnou hmotnou touhu, je plný hmotných tužeb nebo touží po osvobození — musí všemi prostředky uctívat svrchovaný celek, Osobnost Božství.” Dokonce i když má někdo hmotné touhy, měl by se místo uctívání polobohů modlit k Nejvyššímu Pánu, aby se s Ním tak spojil a byl zachráněn před tím, že se stane démonem či neoddaným. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje z díla Brahma-tarka:

Jelikož je Viṣṇu Nejvyšší, Jeho uctívání může zajistit splnění všech tužeb. Není třeba odvracet svou pozornost a zaměřovat ji na polobohy.