SLOKA 23
sa tat kīcaka-valmīkāt
saha-ojo-balānvitaḥ
sarvāvayava-sampanno
vajra-saṁhanano yuvā
utthitas tapta-hemābho
vibhāvasur ivaidhasaḥ
saḥ—Hiraṇyakaśipu; tat—to; kīcaka-valmīkāt—z mraveniště a bambusového háje; sahaḥ—silou mysli; ojaḥ—silou smyslů; bala—a dostatečnou tělesnou silou; anvitaḥ—obdařený; sarva—všechny; avayava—údy těla; sampannaḥ—plně obnovené; vajra-saṁhananaḥ—s tělem silným jako blesk; yuvā—mladým; utthitaḥ—povstal; tapta-hema-ābhaḥ—jehož lesk připomínal roztavené zlato; vibhāvasuḥ—oheň; iva—jako; edhasaḥ — z palivového dřeva.
Jakmile na Hiraṇyakaśipua dopadly kapky vody z nádoby Pána Brahmy, povstal v obnoveném těle s údy tak silnými, že mohly snést zásah blesku. Tak jako oheň vyšlehne ze dřeva, Hiraṇyakaśipu se vynořil z mraveniště jako silný mladý muž a lesk jeho těla připomínal roztavené zlato.
Hiraṇyakaśipu znovu ožil, a to tak, že jeho tělo bylo schopné snést zásahy blesků. Byl nyní mladým mužem se silným tělem, jehož překrásný lesk připomínal roztavené zlato. Toto omlazení bylo výsledkem jeho tvrdé askeze.