SLOKA 2
śrī-brahmovāca
tāteme durlabhāḥ puṁsāṁ
yān vṛṇīṣe varān mama
tathāpi vitarāmy aṅga
varān yadyapi durlabhān
śrī-brahmā uvāca—Pán Brahmā řekl; tāta—můj milý synu; ime — všechna tato; durlabhāḥ—zřídkakdy získaná; puṁsām—lidmi; yān — ta, která; vṛṇīṣe—žádáš; varān—požehnání; mama—ode mne; tathāpi—přesto; vitarāmi—dám; aṅga—ó Hiraṇyakaśipu; varān—požehnání; yadyapi—ačkoliv; durlabhān—obvykle nedostupná.
Pán Brahmā řekl: Ó Hiraṇyakaśipu, požehnání, o která žádáš, většina lidí stěží kdy získá. Ale i když jsou obvykle nedostupná, tobě je dám, můj milý synu.
Hmotná požehnání si ne vždy zaslouží být zvána požehnáními. Pokud někdo vlastní stále více, požehnání se může stát prokletím. Tak jako je k získání hmotného bohatství v tomto světě zapotřebí velké síly a snahy, i jeho uchování vyžaduje velké úsilí. Pán Brahmā Hiraṇyakaśipuovi sdělil, že i když je připravený poskytnout mu vše, oč ho žádal, pro Hiraṇyakaśipua bude velmi těžké si výsledky těchto požehnání udržet. Jelikož to však Brahmā slíbil, chtěl mu všechna vyžádaná požehnání dát. Slovo durlabhān naznačuje, že člověk nemá přijímat požehnání, kterých si nebude moci v klidu užívat.